Info článek

7. července 2015 v 8:37 | Amoris |  Jiné kecy
Ahojky,
jo, po dlouhé době sem opět něco píšu - a jen proto, abych vám sdělila, že tohle je poslední článek. Tedy, abyste pochopili, ne definitivně. Asi jste si všimli, že jsem se pokusila nastavit nový vzhled. Ano, nevychytala jsem správný formát. Ale dala jsem si s tím docela dost práce a zkrátka mě to hodně štve. Kamarádka mi doporučila službu Blogger, kde se s problémem layoutů už nebudu muset rozčilovat. :D Takže jsem tam... Nebudu tam přesoucat své články odtud, možná si i trochu srovnám v hlavě povídky a usmyslím si, ve kterých budu a nebudu pokračovat, bude to tam pak lepší. :)

http://ande-musik-evigt.blogspot.cz/

 

BBC One: The Musketeers

28. dubna 2015 v 22:32 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahojky vážení,
jsem tu zas s jednou recenzí - zjistila jsem, že představování mých oblíbených filmů a seriálů je věrné téma, které asi nikdy nevyčerpám. :) Tentokrát jsem tady pro vás se seriálem, který je opět o skvělých postavách z mého nejoblíbenějšího příběhu, ze Tří mušketýrů. Ano, vím, i já jsem byla skeptická, když jsem se o tom dozvěděla poprvé. Další variace na Tři mušketýry? Proboha, už je jich tolik, jako u Fantoma Opery! Za co to bude stát? Za nic. S původními Mušketýry budou souhlasit leda tak jména, a nic víc. Popravdě, v tomhle jsem se nemýlila, ale... Abyste pochopili... Ten seriál není špatný. Naopak.

Once Upon A Time - Season 1

25. dubna 2015 v 0:23 | ChristinaD |  Co si myslím o...

Recenze na...

SEASON 1

Jak jsem se k seriálu Once Upon A Time dostala: Jo, tak tohle je dlouhej příběh. :D Ne, ani ne. Ale kdybych to brala se vším kolem, tak jo, musela bych vám vyprávět o tom, jak jsem byla malá a jak jsem v šesti letech začala chodit na výtvarný kroužek a že tam chodil i jeden kluk, co byl stejně starej jako já a já ho měla moc ráda, i když někdy jen ráda a někdy i víc a u něj to bylo taky tak... No, vlastně, proč ne, stejně už dlouho nebyl žádný článek, tak si trochu zavzpomínám. :) Stejně jsem na něj myslela zrovna teď, když jsem dávala svému drahému snoubenci dobrou noc a říkala jsem, že se nikomu nelíbím. Hynďa samozřejmě začal s tím, že se líbím jemu, pak určitě i mému kamarádovi, že prý na mě "koukal dost mlsně", což mi zrovna k němu nesedí, protože i kdyby, on je někdo, kdo se umí skrývat dost dobře, ale třeba si to jen myslím. Nebo Hynďa jen provokuje, to on rád... :) No a pak že se líbím ještě Jirkovi, tomu kamarádovi, co jsem ho kdysi poznala na výtvarce. To rozhodně není pravda. Možná do mě býval zamilovanej, ale víte vy co, myslím, že to ani nikdy láska nebyla. Byli jsme hodně dobří kamarádi, co vlastně tak nějak díky tomu kroužku vyrůstali vedle sebe. Stárli jsme a zatoužili po tom, se poznávat. Někdy si říkám... Jestli se ten vztah mezi náma neměl vyvinout víc. Ne, že bychom spolu pak nezkoušeli chodit, když jsme končili základní školu. Jenže na střední nebyl čas, on šel na uměleckou a pořád rušil naše schůzky. I když si to možná špatně pamatuju, možná jsme je rušili oba. Vím, že mi psal, že se uvidíme o vánočních prázdninách, jenže jsme se neviděli. Pak jsem ztratila trpělivost a rozešla jsem se s ním. Když tak nad tím přemýšlím, teď mě asi prvně napadlo: Škoda. Neříkám, že by to byl nějakej bombovej vztah, ale asi by bylo fajn, kdyby se to zkusilo. Kdybych mohla vrátit čas, docela by mě bavilo si to vyzkoušet. Jo, další z chvil v mém životě, které jsem promrhala. A taky mě mrzí ten památníček. Pamatuji si, jak mi nakreslil tu Jůlii. A napsal k tomu své dosud ještě dětské vyznání lásky. A já, rovněž ještě dítě, hloupá a stydící se za to, co jsem k němu sama cítila, ale bála jsem se to říct, jsem tu stránku s vyznáním vytrhla a schovala do psacího stolu, aby si to nikdo, kdo bude mít můj památníček, nemohl přečíst. Přitom by to byla tak krásná připomínka toho, co bylo. Až budu zas někdy na návštěvě u rodičů, prohledám svůj stůl. Třeba tu stránku ještě najdu. Zažloutlou, vybledlou, s dětským hrbolatým písmem. Tak mě napadá, že si nic nepřeji víc.
Ale abych se vrátila k tématu článku (už je na čase, co? :)) ... Asi vám došlo, že jsem se k tomu seriálu dostala přes Jirku. Proč? Protože ten seriál sleduje a mnohokrát o něm mluvil... A po tom, co skončila druhá série The Musketeers, jsem zkrátka hledala seriál, u kterého bych strávila čekání na season 3...

O čem je seriál: Zlá královna ze Sněhurky uvrhla kletbu na pohádkové bytosti. Poslala je do našeho světa, tam, kde "šťastně až do smrti" neexistuje. Postavy si nepamatují, kým byli a žijí ve městě Storybrooke, odkud nemohou odejít a kde čas neexistuje. Žijí vedle sebe a vlastně sami. A pak, po 28 letech, přijde spasitelka, která má zlomit kletbu. Je to Emma, dcera Sněhurky a prince Krasoně. Jenže aby Emma mohla zlomit kletbu, musí nejdřív uvěřit, že nějaká existuje...

Můj názor: Seriál mě překvapivě hodně uchvátil. Nejdřív jsem to odsuzovala a říkala si, že Jirka sleduje nějakou kravinu, ale je to opravdu dobré. Mrzí mě, že jsem se k tomu nedostala už dřív. Je to chytlavé, plné zápletek a navíc, pohádkové... A já mám pohádky moc ráda.
Hodnotím pěti hvězdičkami.
* * * * *

Mé nejoblíbenější postavy: Graham (Sněhurčin lovec), Belle (Kráska) a Rampelník (Zvíře), Henry (syn Emmy)
 


Menší návrat

21. dubna 2015 v 10:49 | ChristinaD
Ahojky! :)
Ano, vzhledem k tomu, že jsem tak dlouho nepřidala žádný článek, je asi trochu hloupé a málo uvěřitelné, když napíšu, že se mi po vás stýskalo, ale je to pravda. :)
Šílený, vědět, že jsem poslední článek napsala v září. Vážně šílený. Jenže jo, on vůbec nebyl čas. A když už byl čas, v hlavě bylo vymeteno a já vůbec nevěděla, o čem psát. Popravdě, teď je v hlavě vymeteno taky. Jen jsem chtěla, abyste věděli, že žiju a že jsem na svůj blog nezapomněla.


Robert Kirkman, Jay Bonansinga: The Walking Dead: Živí mrtví: Vzestup Guvernéra

25. září 2014 v 11:27 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahoj,
rozhodla jsem se, že vám ve svém nejnovějším článku představím tuto knihu, která se mi opravdu moc líbila. Myslím, že příběh Živí mrtví je opravdu hodně slavný, a to nejen kvůli knize. Není to ani tak kvůli seriálu, myslím si, že hodně slavným se stal komiks, po něm přišla nejspíše počítačová hra, a triumfem se stal seriálem. Jedna z jeho postav, Guvernér, který skupině přeživších pěkně zavařil ve třetí sérii seriálu, dal vzniknout této knize, která měla původně mít tři díly, nakonec však budou čtyři. :) Já jsem zatím dočetla jen ten první, tedy Vzestup Guvernéra, ale už mám rozečtený druhý (Cesta do Woodbury) a k těm dalším se také dostanu. Ale až dočtu Interview s upírem a poté Upír Lestat. (No jo, zásadně čtu víc knih najednou. :D)

Zábava po francouzsku a zásnuby

7. září 2014 v 19:24 | ChristinaD |  Jiné kecy

Ahoj,
tak tedy... nevím, jak tenhle článek, ale jeho pisatelka překypuje štěstím. V pátek večer se totiž zasnoubila! :) A to samozřejmě s nikým jiným, než se svým okouzlujícím miláčkem Hynkem. Tomu ale předcházelo naše výročí (půl roku od první schůzky) a to bylo také krásné. Dostala jsem růžičku, moji nejoblíbenější květinu, a pralinky a také pozvání na večeři na další den (na pátek), které jsem si nejdřív musela sama složit, protože bylo rozstříhané na puzzle. :) Jak nápadité. :)
V pátek za mnou Hynek přišel domů a nesl si igelitovou tašku, do které jsem se nesměla podívat. Já jen viděla, že v něm je kytka, protože jsem viděla takový ten papír z květinářství čouhající z igelitky. :) No, šli jsme ven. Nejdřív jsme si prohlídli francouzský kolotoč, na který jsme plánovali jít (vzdali jsme to a šli jsme na něj až v sobotu, protože ta fronta byla úděsná) a pak jsme se vydali do podniku Stará sladovna, kde měl Hynek rezervaci na šestou hodinu, abychom si tam dali večeři. Hynek si objednal česnečku v chlebu a... sakriš, nemohu si vzpomenout, co bylo to hlavní jídlo. :( Pardon. Já měla vařenou kukuřici (abyste pochopili, měla být vařená, ve skutečnosti byla úplně ledová :D) a kuřecí plátek se sušenými švestkami a smaženými brambory. A čaj. A džus. Oba jsme měli džus.
Po večeři jsme se vraceli na náměstí, protože u příležitosti slavnostního spuštění kolotoče mělo být i nějaké promítání na katedrále sv. Bartoloměje, které jsme chtěli vidět. :) Ovšem, do promítání ještě zbývalo přes hodinu času. Šli jsme se projít a setkali jsme se po cestě s mojí nejlepší kamarádkou a s jejím přítelem, co se taky šli podívat... :) No, vrátili jsme se pak na náměstí a Hynek začal být nějaký nesvůj a prý ať ještě obejdeme katedrálu. Na opačné straně od kolotoče jsme se zastavili, Hynek říkal, že si se mnou chce o něčem promluvit a já dostala trochu strach, protože říkal, že vůbec neví, jak to má říct... A u toho mě objímal a pak si přede mnou klekl a držel otevřenou červenou krabičku s prstýnkem a ptal se, jestli si ho vezmu... :) Pane bože, to byla dokonalá chvíle! :)
A doma pak i má maminka dostala kytičku, protože je tradice, že matce snoubenky se přinese květina... A já také dostala puget růžiček. :) A v sobotu jsme pak šťastně zasnoubení šli na ten kolotoč a zastavili jsme se v dokonalé kavárně, kde jsem si koupila brownies a Hynek dortík s lesním ovocem a drobenkou a pak jsem si koupila nealko koktejl a Hynek ručně dělanou limonádu z červeného pomeranče. A měli tam jako dekoraci úžasné skleněné šachy a dovolili nám zahrát si... hráli jsme dvakrát a poprvé jsem vyhrála. :) Takže konečný výsledek byl 1 : 1. :)


Tahle fotka je focena na místě, kde jsem byla požádána o ruku. Zbytek fotek najdete v galerii.

Arogantní namyšlenec, který zklamal mé představy, a dokonalé zvednutí nálady báječnými lidmi, co si na nic nehrají

23. srpna 2014 v 23:53 | ChristinaD |  Jiné kecy

Dnes jsem štěstím bez sebe. Ne, nebyla jsem na koncertě Daniela Hůlky, mého úplně nejoblíbenějšího zpěváka vůbec, ale byla jsem na koncertě někoho jiného, někoho, na koho jsem se těšila děsně moc už od chvíle, kdy jsem se o ně konečně začala zajímat. Říkám konečně, protože jsem na jednu z jejich písniček, I_Love_U, přišla už v době, kdy jsem objevila Michala Skořepu. Kdy to vlastně bylo? Už vlastně ani nevím, kdy jsem o Michalovi slyšela prvně, ale asi jsem na něj prvně přišla ve chvíli, kdy jsem viděla jeho jméno a fotografii v programu na Bídníky, protože v nich hrál Enjolrase, vůdce Přátel Abecedy. A já jsem si říkala, že to je pro mě ztělesnění Enjolrase a že tak nějak měl vypadat... a pak jsem hledala pod Michalovým jménem i videa na YouTube a kromě v té době jednoho videoklipu od kapely STROY jsem nalezla právě i skladbu I_Love_U od Flattus. Říkala jsem si: "Sakra, to je krásná písnička..." a pořád jsem myslela na to, že bych si měla sednout a vyhledat si od Flattus víc písniček, ale vždycky mi to pak nějak vypadlo z hlavy. A pak jsem zase nedávno v autě poslouchala písničky, když mě přítel vezl domů, a pustila jsem si tuhle, protože jsem si ji zamilovala - a je to jediná, kterou umím nazpaměť (dobře, až na druhou sloku, tedy její část) a dokážu se dost dobře chytat, když si to chci zpívat. A řekla jsem si: "Musím se na ty Flattus podívat!" Konečně jsem to po těch měsících udělala, a nebyla jsem ani trochu zklamaná, naopak. Našla jsem si je ráno na Bandzone.cz poslouchala jsem všechny písničky, co tam mají k dispozici, celý den dokola a při poslechu jsem odhalila, že budou mít 23. srpna 2014 koncert v Praze na Žofíně, a že vstupné je, k mému velkému překvapení a nadšení, ZDARMA. Okamžitě jsem psala příteli, jestli by se na mnou na Flattus jel, a on souhlasil. Od té doby (byl to asi měsíc před koncertem) jsem se začala ukrutně těšit a dnes jsem se dočkala.

Eva Vejmělková

5. srpna 2014 v 17:20 | ChristinaD |  Jiné kecy
Ahoj,
nevím, jestli jsem vám to už psala, ale přišel mi asi před 14 dny autogram od Evy Vejmělkové, kterou můžete znát třeba z Fontány pro Zuzanu... :)


Layout || The Lord Of The Rings 2 || Aragorn + Gimli + Legolas

30. července 2014 v 10:22 | ChristinaD |  Grafika
Ahoj,
jak jste si jistě všimli, propadla jsem poslední dobou layoutům a přináším vám další, opět z řad Tolkiena, tentokrát z Pána prstenů. Aragorn, Gimli a Legolas. V případě zájmu pište. :)


Návrat do Středozemě

29. července 2014 v 19:24 | ChristinaD |  Jiné kecy
Ahoj,
určitě víte, že jsem fanoušek (i když takový prťavoučký a ničím nevýjimečný) filmů Pán prstenů a Hobit. Opravdu malinký fanoušek těchto příběhů, ale možná budu větší. Navracím se totiž k těmto příběhům, a to hlavně z toho důvodu, že se blíží premiéra finálního dílu Hobita. Je to asi měsíc, co jsem shlédla všechny tři díly Pána prstenů, každý den jeden díl. Dnes jsem se pustila do Hobita, takže jsem si dnes pustila první díl a možná si ještě za chvíli pustím i ten druhý.
Dočítám knihu od Hugha Laurieho, "Obchodník se smrtí", a učím se na opravnou zkoušku z angličtiny, ale brzy si přečtu i knihy Dvě věže a Návrat krále. Co se však týče Hobita, toho si nechám až po shlédnutí jeho posledního dílu, abych si nezkazila překvapení, i když už teď vím, že zemřou mí dva nejoblíbenější trpaslíci, Kili a Thorin. Myslím si, že je opláču. Bože, v tom kině nabrečím úplné moře!


Ach ano, málem bych zapomněla. Dnes jsem odeslala žádost o autogram Evangeline Lilly. Poslala jsem fotky na podepsání, nadepsala jsem si druhou obálku čitelně svojí adresou... Prostě, udělala jsem všechno, jen... zapomněla jsem koupit zpáteční známku. :( Co myslíte, mám dopis přesto očekávat? Myslíte, že oni známku koupí? Ono když někoho o autogram žádáte mailem a oni vám ho pošlou, také kupují známku sami... Co myslíte?
ChD

Kam dál