Čertovo koryto - 1. kapitola

27. prosince 2012 v 23:07 | ChristinaD |  Povídky a jiná tvorba
Zdravím,
přináším vám první kapitolu mé povídky. Děj se odehrává ve smyšleném městečku - Čertovo koryto. V první kapitole poznáme dvě hlavní postavy, které nás později budou celým příběhem provázet, nečekejte však žádný milostný románek.


Pohled z okna byl zachmuřený a tichý. Déšť smýval z ulic každodenní špínu a stopy chodců. Venku nikdo nebyl, lidé byli schovaní ve svých domech, aby nezmokli. Jen pes, vyhnán do deště, smutně zíral do zavřených dveří, před kterými seděl a vytrvale čekal. Dívka zavřela okno, pohled ven ji pouze rozesmutnil. Vyšla ze svého pokoje a prošla bytem do otcovy ložnice. Spal a ona prošla kolem lůžka po špičkách, aby ho nevzbudila. Urovnala otci pokrývku a pohladila ho po vlhkém čele. Poté odešla do kuchyně, aby nemocnému otci uvařila heřmánkový čaj.
Krásně voněl, když ho později položila vedle postele na dřevěný stolek a odešla, aby nechala spícího nemocného o samotě. Oblékla si teplý svetr a kabát, obula si vysoké boty a odešla.
Déšť jí smáčel vlasy a brzy jí začala být zima, ač sotva vyšla z domu. Prošla mokrou ulicí a neubránila se tomu, aby psa nepohladila po promáčené srsti.
***
"Nevím, co mám dělat, otče Danieli."
"Pověz, co tě trápí, synu, rád ti pomohu, bude-li to v moci Boží."
"Už dlouho jsem nebyl u zpovědi, otče. Snad jsem se bál, co řeknete na to, z čeho se musím vyzpovídat."
"Víš, že není povinností člověka zpovídat se, vše je tvá vlastní vůle. Nemusíš se však bát, protože si uvědomuješ své chyby. Nevadí, žes sem dlouho nezamířil. Nyní tu jsi a pamatuj, že lépe později, než nikdy," řekl kněz, vzal mladého chlapce za obě ruce a mile se na něj usmál.
Milá a důvěryhodná tvář Danielova dodala chlapci odvahu, která mu tak dlouho scházela. Byl to první hodný člověk, se kterým se za posledních pět let potkal. Ani s největší silou vůle se neubránil slzám zdrcené duše. Otec Daniel bez rozmyšlení chlapce objal. Ten ho též objímal a plakal usedavě jako dítě.
"Pomozte mi, otče…" zašeptal mezi slzami, nešťastně a zoufale.
"Kéž bych věděl jak, synu," odpověděl kněz smutně. "Pověz, co se stalo, že ses tak bál toho, mi to říci?"
"Ženu, kterou jsem miloval, jsem odsoudil k záhubě, otče," řekl chlapec.
"Nerozumím ti, synu."
"Odmítl jsem vyléčit jejího otce, protože je vrahem. Slíbil, že jí udělá ze života peklo. Ach, otče, je to již tři roky a neslyšel jsem o ní od té doby!" Mladý lékař si skryl hlavu do dlaní. "Ach Bože, zabil jsem ji. Zabil jsem ji, zhřešil jsem nejhůře, jak jsem mohl!"
Otec Daniel, přestože nemohl potvrdit jeho slova, nemohl je ani vyvrátit, mlčel proto, pozorujíc nešťastné Boží dítě, jež poraženě klečelo před sochou panenky Marie.
***
Nemáte-li zlatých mincí s sebou dostatek,
nevcházejte ani dál, neboť nasucho seděti se v krčmě nemá
a dary milostivé nerozdáváme.

Tak zněl nápis, vyryt na dveřích krčmy U Černého lva, který měl spolehlivě odlákat všechny pocestné, kterým chyběl dostatek peněz na to, aby své hrdlo mohli svlažit dobrým pivem či vínem. Málokdy však sem, do Čertova koryta, zamířil někdo, kdo byl chudý na nějaký ten groš, a proto nebylo nikdy v krčmě U Černého lva prázdno. Přestože zde neměli pivo nejlevnější, byl to jeden z nejpoctivějších podniků v Čertově korytě, i když ve večerních hodinách se zde sešli hráči kostek či sem tam nějaké ty lehké dívky, které si zašly na sklenku kvalitního červeného vína, aby se trochu uvolnily a zákazníkům potom mohly lépe posloužit.
Málokomu navíc takové pozdvižení vadilo a právě zde proto kurtizány našly nejvíce mužů, kteří byli ochotni dobře zaplatit za dobře prožitou noc.
Dívky si dávaly záležet a byly za to nezřídka odměněny nejen dobrou sumou. Nikdo si poté nestěžoval a Čertovo koryto bylo dobrým místem pro život. Nikdo se zde nebál vyjít do ulic ani v noci, neboť se zde nestávalo příliš zločinů a ještě nikdy nikdo neslyšel, že by zde někdo byl snad zavražděn či znásilněn.
V krčmě U Černého lva bylo stejně rušno, jako vždy s příchodem noci. Hazardní hráči se sešli u jednoho z velkých stolů, kde s děvkami v klínech hráli kostky o peníze a vše, co u sebe měli. Někdy dokonce i své děvky sázeli, vítěz si tedy mohl užít za hodinu třeba se třemi čilými dívenkami.
Vyhrát však nebylo pro poctivého hráče nic lehkého a ti, co podváděli, věděli, že ať vsadí cokoli, za dnešní noc o to stejně nepřijdou. Někdy se však nováčkům poštěstilo, když si pánové až příliš věřili a hře moc pozornosti nevěnovali. Dámy věděly, jak správně své zákazníky uspokojit i tajně pod hospodským stolem a oni se nikdy tomu skvělému pocitu nebránili, třebaže to znamenalo prohrát pár grošů či jednu z dívek, kterých si mohli zaplatit konec konců celé tucty.
Noc byla běžná, plná veselí a uspokojení. A třebaže na okna bubnoval déšť, nikdo tomu žádnou pozornost nevěnoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katherine Pierce Katherine Pierce | 28. prosince 2012 v 16:47 | Reagovat

Moc hezká povídka, zváště ta hra s kostkama neměla chybu.:)

2 Ataensic Ataensic | 4. ledna 2013 v 21:03 | Reagovat

Ahoj,
zaprvé bych chtěla napsat, že jsem tichá pozorovatelka fantomáckých blogů a jejich tvorbu sleduji pravidelně, ale téměř se neprojevuji, avšak tohle mi prostě nedá a napsat ti musím.
A za druhé, mým cílem není tě urazit, ale pouze mě zajímá, co tě k tomuto jednání vede.

livephantommask
pink-clock-of-mazandaran
christine-daae04
l-zeryk
ange-de-la-musique

a ještě:
blog-in-the-mirror
diaries-of-vampire
delena-stebecca
twilightnewmooneclipserenesme

(Twilight sága a Upíří deníky nejsou můj šálek kávy, ale pro úplnost...)

Tohle jsou všechny blogy, o kterých prokazatelně vím, že jsou tvoje, na které již nepřispíváš. Scénář je ve všech případech stejný, založíš si blog, který je pár měsíců aktivní, poté si dáš několik měsíců pauzu a zakládáš nový blog. Na svém starém blogu obvykle zanecháváš nedokončený příběh, což mě vždy velmi štve i mrzí, protože nemám ráda, když někdo nedokončí své dílo. Pokládám tedy otázku: Co tě k tomuto jednání vede? Proč se poté, co tě blogování opět nechytí, nevrátíš na svůj původní blog?

A teď k povídce: Vcelku se mi líbí tvůj styl psaní, ovšem z první kapitoly se toho moc vyčíst nedá, doufám tedy, že budeš ve svém díle pokračovat, protože to vypadá na velmi zajímanou a možná i netradiční povídku. ;-)

3 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 21:08 | Reagovat

[2]: Ahoj, jde-li o to, proč se na své blogy nevracím - buďto zapomínám hesla (což se mi stává vážně často =)) A nebo tam nikdo nechodí - případně o své návštěvě nikdo nijak nedá vědět - a přijde mi potom zbytečné na ten blog něco dávat, což se mi stává opravdu často. Ani sem nepřidávám články zrovna nejčastěji a to proto, že: za A: je tenhle blog sice o Fantomovi, ale převážně povídkový a ne vždy mám nápad a za B: Když se mi u nějakých článků neozvou ani lidé, u kterých návštěvu s radostí očekávám, fakt mě to mrzí... =(

P.S. jak víš, že jsou všechny ty blogy mé? =D Samozřejmě jsou, ale na polovinu si ani já nevzpomenu, když se na to někdo ptá... =)

4 Ataensic Ataensic | 4. ledna 2013 v 22:34 | Reagovat

Já také nemám na hesla bůhvíjakou paměť, řeším to tak, že si je poznamenám do word-souboru.

Už to tu bylo řečeno tisíckrát, od tisíců různých lidí, takže se budu jen opakovat, u blogování nezáleží na návštěvnosti, ale na tom, jestli tě to baví, je to jakási seberealizace. Ale dokážu pochopit, že musí mrzet, že článek, který člověk pracně připravuje, nikdo neokomentuje. Myslím, že je tu víc takových tichých pozorovatelů, ale stejně jako mně se jim do komentování moc nechce.

Je pravda, že múzy jsou zrádné, někdy prostě nápady dojdou, ale nesmíš se vzdávat, ona se ta mrška zase jednou objeví. :-) Mně se taky stává, že jeden den píšu jako zběsilá a druhý den si paní múza prostě odejde a moje povídka nebo básnička letí do šuplíku a vracím se k ní až po několika týdnech, někdy se mi stává, že ji nedokončím vůbec. Mimochodem, mám rozepsaný takový trapný román (novelu) na téma Fantom, ráda bych ho někde publikovala (asi na literu), ale zařekla jsem se, že dokud ho nedokončím, tak ho zveřejňovat nebudu, ale z výše uvedeného důvodu bude nejspíš trvat pěkně dlouho, než se tak stane. :-)

O některých tvých blozích jsem se dozvěděla ze stránek Pan a Del, o některých pak, když jsem pátrala po dalších fantomáckých stránkách. Na většině jsi měla na profilu fotku, takže identifikace byla snadná, nebo jsem identifikovala podle přezdívky :-)

5 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 22:37 | Reagovat

[4]: Ach, tak to je milé, však ti děkuji. =)

6 Didi Didi | 5. ledna 2013 v 1:08 | Reagovat

Moc krásná povídka. Doufám, že se dočkáme pokračování :))

7 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 10:28 | Reagovat

[6]: Děkuji moc. =)

8 N. N. | Web | 7. ledna 2013 v 20:50 | Reagovat

Suprový :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama