Tajemství skleněné baleriny

13. prosince 2012 v 17:22 | ChristinaD |  Povídky a jiná tvorba
Ahoj,
rozhodla jsem se, že pro vás napíši další krátkou báseň, tentokrát je to pohled na Erikovu nešťastnou lásku, vyprávěnou hrací skříňkou...
Téma, které tu často není - vyprávění neživého předmětu - ale myslím, že to je zajímavý námět. Snad to nezkazím. ;)




Slzy v jeho očích tmavých
stékají po jeho tvářích...
Když dívá se na krásu moji,
závidí ji, pláče pro ni.

Má pocit milný, že láska
je jen jeho vnější krása,
ta, kterou postrádá,
temnotě se poddává...

Srdce mé, kovové
zpívá pro něj tóny zlé,
skladba jeho duše,
zlomeného srdce...

Sám ji napsal, spustil teď,
Lásko má, klečím tu, hleď.
Nechci být nepřítelem...
duchem ani fantomem...

Jsem jen mrtvý muž,
netrápím tě už...
život svůj žij dál...
šťastná buď, má milá.

A dál roní slzy své,
máčí to místo mé...
rudý samet, domov můj...
Christine... Anděli stůj... !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Muffy Muffy | 13. prosince 2012 v 17:30 | Reagovat

Opět nnádherná báseň... krása! :)

2 Christeen Christeen | Web | 13. prosince 2012 v 19:42 | Reagovat

Proč mě to rozpláče... Opravdu je to úžasné :)

3 Didi Didi | 5. ledna 2013 v 0:41 | Reagovat

Opravdu moc krásné.. dojemné a procítěné. Jen tak dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama