Svobodný v Zemi strachu - Po dlouhé době osloven jménem

6. ledna 2013 v 15:50 | ChristinaD |  Svobodný v Zemi strachu
Ahoj,
třebaže předchozí povídky zatím nejsou dokončeny, kamarádka mi vnukla nápad na další a já se rozhodla ji napsat.
Erik se do Opery pravděpodobně nikdy nedostane, s cikány procestoval Francii a poté byl prodán jako otrok do Anglie. Zde Erik utíká a po několika dnech, vyprahlý žízní, polomrtvý hlady a zimou, unavený, uslyší krásný, dívčí zpěv. Vydává se za tím hlasem a dojde k malému domku, kde potká někoho, kdo dá jeho životu nový směr...
Christine


"A co s tou malou zrůdičkou asi tak budeme dělat?" Kapitán nechápal, co cikáni sledují tím, že to znetvořené děcko, jež se sotva drží na nohou, prodají jako otroka. Je ta zrůda, hubená a kostnatá, schopna alespoň vylézt do lodního koše?
"Věřte mi, kapitáne. Vydělá vám velké peníze. Nebo ho můžete v případě nouze zabít. Ušetříte si hladový krk. Stejně toho ten malý parchant moc nesní... Jedno shnilé jablko za den by mu mohlo stačit. Nebo kosti z ryb. Když ho náhodou přepadne hlad, sežere, co mu přijde pod ruku." Vůdce cikánů, Joseph, se snažil malého chlapce co nejrychleji zbavit, zatímco na něj to dítě vrhalo vražedné pohledy.
Mohlo mu být sotva sedm, byl hubený, od pohledu slabý tak, že ho zlomí první nápor větru, ale z jeho postoje vyzařovala zvláštní síla, zvláštní odhodlání pro vlastní bezpečí klidně zabít. Síla a odhodlání, které děsilo.
"Tak dobře," připustil nakonec kapitán, "ale nedostanete za něj víc, než čtyři franky. Stejně ten capart nevydrží na mé lodi ani týden. Myslím si, že ho smete první vlna."
Josephovi malá suma evidentně nevadila. Usmál se a chlapci, který měl spoutané ruce silnými provazy, podkopl nohy. Dítě se svalilo přímo do blátivé louže, vedle které stálo, což mezi cikány vyvolalo odporný smích. Kapitán zaplatil tu opomenutíhodnou částku a znechuceně chlapce zvedl. Rozřízl mu pouta na rukou, vzal ho za hubené zápěstí a surově s ním škubl, aby ho následoval na loď. V netvorovi vřel vztek. Nechtělo se mu plakat. Nebyl jako jiné děti. Život ho naučil dost. Za celou dobu nepromluvil jediné slovo.
Když ho kapitán odvedl až do své kajuty, jeho výraz se náhle změnil. Už nebyl tak tvrdý a podal chlapci trochu vody.
"Jak ti vlastně říkají?" zeptal se.
"Netvor," odvětil chlapec bezbarvým hlasem, zatímco čichem kontroloval, zda je voda čistá a není v ní jed nebo droga.
Kapitán si povzdychl.
"Máš nějaké jméno? Jak ti říkali doma? Jak ti říkala matka?"
"Matka mne nenáviděla a otce jsem nepoznal."
"Jak ti říkala?"
"Eriku. Říkala mi Eriku." Konečně se napil vody.
Byl tak vyprahlý, že byla po několika minutách sklenice až ke dnu prázdná. Zdá se, že dostával pít jen velice málo. Bylo na něm vidět, že je smutný. Tam, venku, to nedával znát. Snad se bál, že ho Joseph uhodí. Snad se bál, že se mu vysmějí... Nyní se mu však po znetvořených tvářičkách začaly hrnout slzy, které již nedokázal déle zadržet.
Kapitán k němu rychle přistoupil.
"Eriku..." oslovil ho jménem, tak, jak to chlapec již dva roky neslyšel. "No tak, neplač. Už se ti nic nestane. Já ti neublížím, dobře? Nemáš hlad?" Zavrtěl hlavou.
"Počkej tady," řekl kapitán a položil ho na postel, poté ho přikryl tenkou přikrývkou z kůží. "Brzy se vrátím a přinesu ti něco k snědku."
"Nemám hlad," ohradil se chlapec.
"Přinesu ti tedy alespoň jablko. Musíš něco sníst."
"Nechci již shnilá jablka! Nechci již jíst odpadky, které nikdo jiný nechce!" rozčílilo se dítě.
"Je to čerstvé jablko. Ze sudu. Máš rád zvířata, Eriku?"
"Zvířata?" Erik se krátce zasnil. "Ano, pane... doma jsme měli štěňátko. Moc rád jsem jej krmil a mazlil se s ním. Ono se mne nebálo, pane. Nebálo se mne."
"Máme tady psa. Je můj a jmenuje se Barney. Možná by ses o něj mohl starat, co myslíš? Udělalo by ti to radost, Eriku?"
"Ano, pane."
"Přivedu ti ho."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Muffy Muffy | 6. ledna 2013 v 16:05 | Reagovat

Teda.. musím říct že je to boží.. Nádhera.. už se těším na další díly! :D Je to krásný.. je mi ho líto chudáčka.. :( :(
Já bych ho u nás klidně ubytovala.. a jaký jablko? Já bych mu uvařila.. koprovku! :) :D

No tak komentu ses dočkala co? :D

2 Didi Didi | 6. ledna 2013 v 16:12 | Reagovat

Přichází chvíle kdy musím setřít slzičku z oka. Tohle je prostě nádhera, děkuji Ti, že něco takového děláš.

3 Camilla Camilla | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 20:04 | Reagovat

Nádherný !!! Umíš se do toho vžít, máš skvělé nápady, co ještě dodat ?
Prostě skvělý ! :)
Jen tak dál a přeju hodně štestí+pevné nervy !
Nemůžu se dočkat pokračování !!!

4 *Rdays* *Rdays* | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 21:25 | Reagovat

Krásný :) Úžasný :) článek i blog :)

5 Dendyss photography Dendyss photography | Web | 6. ledna 2013 v 21:27 | Reagovat

Budu sledovat další díly .. Bobek malej ..  Máš skvělou fantazii, také jsem psala, ale už na to nemám čas :-)
Hned ty první věty mě tak trošku dojaly.

6 Katlyn Katlyn | Web | 7. ledna 2013 v 21:21 | Reagovat

Naprosto skvělá povídka. Hned mi toho prcka bylo líto. Zabalit do dečky a pořádně obejmout :D
Hlavně piš dál ;)

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 16:01 | Reagovat

To je nádherné, opravdu to na mě zapůsobilo, skoro jsem brečela...máš úžasnou fantazii, klobouk dolů...jdu honem číst další díly

8 Katherine Katherine | 29. ledna 2013 v 20:09 | Reagovat

To je úžasný...máš výbornou fantazii...je mi ho hrozně líto Erika... :-( Chudák...takové je to melancholické... :-)

9 Lour Lour | Web | 4. dubna 2013 v 17:45 | Reagovat

Jéé.. to je hezké, jak se o něj ten kapitán stará :DD Líbí se mi, jak je to nasané. Začnu číst a jsem tak zvědavá, že to musím dočíst. Jo a ještě je skvělé, že se to odehrává ve Francii <3 :D No, jdu na další kapitoly. :)

10 Lour Lour | Web | 4. dubna 2013 v 17:47 | Reagovat

* napsané :DD

11 Isnysemohouvyplnit Isnysemohouvyplnit | 30. prosince 2013 v 20:52 | Reagovat

Kapitolka je krátká, ale čtivá a poutavá, dost hraje na emoce, zvláště na ty, kteří něco málo o Erikovi a jeho životě vědí. Jen některé věty by se daly napsat jinak, aby dávaly větší smysly, ale to chce jen čas a vypsání se. Krátké věty, jsou sice v některých případech úderné a jsou zapotřebí, ale v této části bych je až tak moc nepoužívala.
Ale již celkově k Tvé práci, vím, že není zrovna lehké něco napsat, kord bez přípravy předem na papír (také to nedělám :)), jak již jsem řekla na začátku, působivé, čtivé a poutavé, nutí to čtenáře přemýšlet, a to je dobře, to že dokážeš zapůsobit na city se počítá jako dar, takže celkově se mi to líbilo.
Teď jen, abych vysvětlila, co myslím tou úpravou vět:
Mohlo mu být sotva sedm, byl hubený, od pohledu slabý tak, že ho zlomí první nápor větru, ale z jeho postoje vyzařovala zvláštní síla, zvláštní odhodlání pro vlastní bezpečí klidně zabít. Síla a odhodlání, které děsilo. - slabý tak, že ho zlomí první nápor větru - to by znamenalo, že fouká vítr, a že to to dítě zlomilo, ale to jsi myslím na mysli neměla, proto by bylo dobré to napsat spíše nějak takto: Slabý tak, že by se zlomil při prvním náporu větru / slabý tak, že by se mohl zlomit při prvním náporu větru/ nebo nějak podobně, tohle jsou jen návrhy, které mě teď napadly.

12 Fanta Light Fanta Light | 27. března 2014 v 16:59 | Reagovat

jsem zvědavá... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama