Svobodný v Zemi strachu - Dáma v černém

8. ledna 2013 v 22:01 | ChristinaD |  Svobodný v Zemi strachu
Ahoj,
tak své věrné čtenáře opět vítám u čtvrté kapitoly! =)
Erik se, jak všichni víme, nakonec z anglické lodi dostal i s věrným Barneym, jak však bude příběh znetvořeného chlapce pokračovat dále? =) Tentokrát nebudu moc spoilerovat, hodím vám sem jen klíčové výrazy, ať už můžete číst... =)

Vše zničeno • Pro hlad schopen všeho, i nemožného • Sešit a pero



Vlny kolébaly tmavý člun. Člun, ve kterém spal malý chlapec, chlapec s bílou plátěnou maskou, tak ostře kontrastující s temnotou noci. Chlapec spal, nevnímajíc ostré vlny, jež ho bičovaly, nevnímal ani blížící se břeh. Vlny byly po večerní bouři rychlé a divoké, přihnaly člun na jedno ze skalisek. Chlapec byl nárazem vyrván z malého člunu a padl do písku. Barney se však stal obětí ostrých skal. Jen bolestné zakvíknutí zaznělo do noci.
Erik, rychle probrán bolestí, způsobenou nárazem, se zvedl a rozběhl se tmou k člunu. Volal jméno věrného psa, ale ve tmě ho nemohl najít a neviděl ani krev, která by ho ihned ubezpečila o osudu nebohého zvířete. Bylo nemožné říci, jak dlouho dítě prohledávalo trosky tmavého člunu, než našlo mokrý, chlupatý uzlíček, dosud teplý. Chlapec se rozplakal, slzami smáčel srst nejlepšího přítele.
Nebude trvat dlouho, než se rozední. Erik, vysílený pláčem a předchozími událostmi, usnul.

Chlapce probudil ukrutný hlad a bolest břicha. Slunce již bylo vysoko na obloze a Erik se pozorně rozhlédl. Odvrátil se, když spatřil tělo Barneyho. Bylo tak zničeno nárazem o skálu, že pes to zkrátka nemohl přežít. Rychle se zvedl a rozběhl se po pláži, v záchvatu strachu volajíc o pomoc.
Na jeho volání nikdo neodpověděl po několik hodin. Erik byl již pološílený hlady. Přesto věděl, že chce-li se najíst, potřebuje oheň. Po vydaném úsilí se mu ho přeci jen za pomoci nasbíraného klestí a tření dřívek podařilo rozdělat. Co si však upéci? Chlapec byl hladový tak, že se sotva držel na nohou. Marně se rozhlížel, snažíc se přijít na cokoli... Jeho pohled padl na psa. Byl to přítel, ale nyní je mrtev. Přátelé si pomáhají. Barney by jistě udělal všechno proto, aby byl Erik spokojený.
A nyní udělá to, co jako jediné ještě může. Chlapec se zvedl, přišel k tělu psa a vytáhl z pod opasku nůž, který vzal Gustavovi. Jak se mu nyní hodil! U cikánů byl zvyklý na všechny práce, i na ty nejhorší, proto zručným pohybem rozřízl psu břicho, vyndal z něj vnitřnosti a stáhl zvíře z kůže. Byla to práce plná krve a slz, ale byl hlad... A bylo to jen zvíře. Odnesl tělo, vnitřnosti i kůži se srstí k ohni, však mu srst může posloužit jako něco teplého, na co si sedne.
Rukama vykuchané tělo psa vhodil do plamene, pravidelně do plamenů sahal, zvyklý na mnohem větší bolest, a kontroloval, aby se maso nespálilo.
Když se mu zdálo dostatečně horké a upečené, rychle ho z ohně vytáhl. Popálené ručky si ofoukal a vhodil do ohně i zvířecí vnitřnosti. Jsou pro něj zbytečné, klidně je nechá spálit. Kdyby je nechal mimo oheň, brzy by začaly zapáchat. Když maso trochu vystydlo, Erik kousek masa odtrhl - šlo to dobře, třebaže bylo psí maso poněkud tuhé - a vzal ho do úst. Bylo suché a plné šlach, ale hlad zahnalo a chlapec za to byl vděčný.
"Odpusťte... otče," zašeptal po jídle smutně směrem k nebesům, kde snad nyní odpočívá milý kapitán, majitel Barneyho.
Erik dobře věděl, jak moc barbarský jeho čin byl a věděl, že mu to duše kapitánova nikdy neodpustí, ale i tak se omlouval. Protože lepší je omlouvat se planě, než se neomluvit vůbec.
Po jídle Erik vstal, aby prohledal trosky člunu. Jistě nebyl úplně prázdný a dá se v něm najít něco zajímavého. Moc toho v člunu vskutku nebylo, ale Erik nalezl sešit v tmavých deskách, kde bylo popsáno jen několik stran, pero a lahvičku inkoustu, který čirou náhodou nebyl vyschlý.
Chlapec otevřel sešit, vytrhal stránky popsané námořnickými poznámkami a namočil pero do inkoustu. Začal psát, sepisovat svůj život, své dny, drobné radosti a strasti.

Den první, nejsem si jist datumem, podle slunce poledne
Nevěřím, že tohle někdy někdo bude číst - lidé na mne mají vždy stejný názor a moc těch hodných neexistuje, nebo jsem je alespoň nepotkal. Kdyby však přeci jen někdo tyto řádky jednoho dne četl, snad by měl vědět, kdo že je psal. Začnu proto své zápisky vzpomínkami.
Jmenuji se Erik Charles Carriere. Narodil jsem se v Rouenu ve Francii a je mi třináct let.
To jsou informace, které jsou o lidech vcelku běžné. Jméno, rodiště a věk. Jenže na mně je něco neobvyklého. Má tvář, dá-li se vůbec tváří nazvat, není lidská. Narodil jsem se znetvořen a byl jsem proto nazýván Netvorem. Dostal jsem se nedávno na anglickou loď. Byl tam kapitán, jež si mě oblíbil a označil mne za svého syna. Jsem mu za to vděčný a nestydím se, až o něm budu psát a vyprávět, oslovovat ho jako svého otce, kterým měl být. Měl by mne rád jako málokdo a já bych měl rád jej. Vše by bylo krásné.
Bohužel to není můj právoplatný otec, toho ani neznám... Nikdy jsem ho neviděl. Ne, že by mi to vadilo. Asi by mne přijal stejně, jako má matka, asi by mne rovněž nenáviděl, snad více, než již v tomto dětském věku já nenávidím sám sebe a lidstvo kolem mne.
Zde je nová země. Zde je Anglie. Bůhví, zda to zde nebude lepší? Nesmím zanevřít proti těm, co neznám, vždyť i otec byl na mne hodný a miloval mne. Musím lidem dát šanci. Naposledy.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Didi Didi | 8. ledna 2013 v 22:29 | Reagovat

Ano já vím, že se neustále opakuji, ale to snad ani nejde jinak. Jako předchozí kapitoly i tato je vskutku úžasná. Jen mě mrzí to s Barneyem, že Erik ztratil opět svého přítele, ale jinak to už snad ani být nemůže :-(  :-( . Nicméně opět ti chci poděkovat, že tohle pro nás děláš a že píšeš.

2 Muffinka Muffinka | 9. ledna 2013 v 22:29 | Reagovat

Krásná ale smutná kapitola.. Je mi líto Barneyho, ale i Erika. Už se hrozně těším na další kapitolu :)

PS: Doufám že další bude brzy :D

3 Katherine Katherine | 29. ledna 2013 v 20:21 | Reagovat

Je to úžasná povídka stejně jako ty předchozí...Jsi nadějná spisovatelka...:)

4 Isnysemohouvyplnit Isnysemohouvyplnit | 2. ledna 2014 v 15:03 | Reagovat

Erik, rychle probrán bolestí, způsobenou nárazem, se zvedl a rozběhl se tmou k člunu. - To druhé se, je navíc, pokud větu napíšeš: zvedl se a rozběhl tmou ke člunu, tak to bude dokonalý :).
Tu pasáž, kde píšeš, o tom, že Erik pláče kvůli ztrátě přítele a hned rázem na to spí, bych přepsala. Nebo bych přidala větu o tom, že plakal až do svítání, či že usnul pláčem...
Pohlídej si čárky, sem a tam je problém se skloňováním - psu-psovi
(Rukama) vykuchané tělo psa vhodil do plamene, pravidelně do plamenů sahal, zvyklý na mnohem větší bolest, a kontroloval, aby se maso nespálilo. . Lepší by bylo - kontroloval maso, aby se nespálilo. - Slovosled
Popálené ručky si ofoukal a vhodil do ohně i zvířecí vnitřnosti. - ofoukal a poté vhodil...
Erik dobře věděl, jak moc barbarský jeho čin byl a věděl, že mu to duše kapitánova nikdy neodpustí, ale i tak se omlouval. - Opakování slov, to druhé věděl jednoduše vymaž, věta může být i bez něho a vyzní lépe.
Jinak opět chválím za přechodníky, nevím proč se jim někteří lidé tak moc brání :). NO a co dodat k povídce? Dokážeš čtenáře zaujmout, podat mu věci tak, aby se vžil do situace a soucítil s chlapcem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama