Svobodný v Zemi strachu - Radost v dětských očích

6. ledna 2013 v 17:45 | ChristinaD |  Svobodný v Zemi strachu
Ahoj,
a jsem tady s další kapitolou této povídky, protože když i samotnou autorku zajímá, jak se bude příběh vyvíjet, vypadá to na hodně pěkný příběh! =)
A co se v této kapitole stane? Erik se seznámí se svým budoucím nejlepším přítelem, s kapitánovým psem Barneym a uvědomí si, jak moc mu láska k někomu (či k něčemu) za ty dva roky chyběla. Erik se také seznámí se základy námořnictví.

Nejlepší přítel člověka • Dle rozkazu, kapitáne



Tak dlouho nikdo nepřišel, tak dlouho byl chlapec v kajutě sám, že se začal bát, že se mu to jen zdálo. Že se probudí na plesnivé slámě a Joseph ho bude mučit bičem a bude ho násilím krmit nahnilými jablky. Potom se konečně dřevěné dveře kajuty otevřely. Erik očekával vousatou, přec příjemnou tvář kapitánovu, ale první, kdo dovnitř nakoukl, byl chundelatý, medově hnědý pejsek neurčité rasy, pravděpodobně nějaký kříženec. Každopádně vypadal velice roztomile a ihned se k dítěti rozběhl.
Chlapec se sehnul a nechal si očichat ruce, potom pejska pohladil a když mu olízl tvář, zasmál se. Zvířátko kolem něj s radostným poštěkáváním pobíhalo a neustále se mu cpalo pod hubené ručičky. Chlapec jej hladil a oči mu zářily radostí, jakou již dlouho nepoznal. Jakou nikdy nepoznal. Takhle šťasten se cítil poprvé. Ani si nevšiml kapitána, který stál mezi dveřmi a pozoroval dítě a psa. On sám viděl veselí v chlapcově očích a proto ho ze hry nevyrušoval. Odešel a sám nevěděl, jak dlouho trvalo, než se pro chlapce vrátil.
Našel ho, ležícího na podlaze, spícího vedle odpočívajícího psa, který s očima slastně přivřenýma chránil svého nového pána, jako by byl jeho životem. Dokonce na kapitána zavrčel, když přišel moc blízko k Erikovi.
To kapitánovi vadilo a psa okřikl tak rázně, že to chlapce vzbudilo.
Ten sebou vyděšeně škubl.
"Proč na něj křičíte, pane?" zeptal se. "Je tak hodný!"
"To ano, Eriku, ale teď pojď, musím ti něco ukázat."
Chlapec znejistěl.
"Co mi chcete ukázat?" zeptal se, v hlase mu zazněl strach, ale i odhodlání k případné obraně.
"Jak to chodí na moři. Chci, abys věděl, co všechno obnáší být námořníkem. Protože, Eriku, třebaže jsem tě koupil jako otroka, pro mne nejsi otrokem, ale členem mé posádky. Budeš dostávat šaty a plat, chceš-li."
Erik se zamyslel, potom pohlédl do země a v následující chvíli kapitánovi do očí.
"Mohu vás o něco požádat? Jako první plat?"
"Ano?" zeptal se kapitán, mírně překvapen tím dotazem, který by od ani ne desetiletého dítěte nečekal. "Co si přeješ, Eriku?"
"Mohl bych dostat látku? Na masku, víte... Ušiji si ji sám, jen... Prostě bych rád nosil masku."
"Klidně ti ji ušiji, chceš-li," odvětil kapitán téměř ihned.
Erik přikývl.
"Děkuji, pane..." odmlčel se, snad nad něčím přemýšlel, o něčem snil... neříkal však nic.
Kapitán se otočil, připraven jít a ušít masku pro malého chlapce hned teď, ale on ho chytil za rukáv.
"Kam jdete, pane?"
"Ušít tvoji masku."
"Myslel jsem, že je to součást mého platu?" řekl chlapec překvapeně.
"Víš, co je to plat?"
"Většinou peněžní odměna za práci, že? Ale já peníze nepotřebuji, pane. Vlastně mi bude stačit jen ta maska," řekl Erik skromně svým andělským hlasem, nespouštíc oči z kapitána.
Ten se nad těmi slovy jen pousmál a potom vyzval chlapce, aby po jeho boku opustil kajutu. Společně obcházeli palubu, zatímco se Erik snažil nevnímat nepříjemné pohledy členů posádky, a kapitán vyprávěl dítěti vše, co se týká námořnictví. Jak upevňovat lana, jak směrovat plachty a k čemu to vlastně je... Kudy se leze do lodního koše a kde najde dalekohled... Jak podle mraků pozná, jestli bude bouře silná, při jak silné bouři se mají stáhnout plachty a kdy se můžou nechat vlát...
Erik všemu pozorně naslouchal a často sám dodal do kapitánova výkadu své myšlenky nebo úvahy, popřípadně se zeptal na to, co ho zajímalo, nebo čemu plně neporozuměl. Kapitánovi rychle došlo, jak šikovný a chápavý chlapec je a poznal, že neuplyne příliš času a Erik se brzy dospělým námořníkům ve znalostech a zručnosti vyrovná.
A v jeho očích viděl touhu po tom všem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andris Andris | 6. ledna 2013 v 17:57 | Reagovat

je to nádhera :)) jsem ráda že konečně něco někoho tak baví :)

2 Muffy Muffy | 6. ledna 2013 v 17:57 | Reagovat

Nádhera... zdá se mi že tohle bude moje nejoblíbenější povídka.. moc se těším na další díly.. :)

Svůj talent by jsi měla využít.. :) Knihy bych air od tebe kupovala moc ráda... :)

3 Didi Didi | 6. ledna 2013 v 18:02 | Reagovat

Nádhera!! Já prostě nemám slov.. Doufám, že tuhle povídku dokončíš, protože už teď se těším na další část.

4 Moníí♥ Moníí♥ | Web | 6. ledna 2013 v 22:16 | Reagovat

Není to můj styl :) mám ráda jiný styl povídek:)

5 Katlyn Katlyn | Web | 7. ledna 2013 v 21:28 | Reagovat

Naprostá nádhera :) Tuto povídku musíš dopsat :D

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 16:09 | Reagovat

Je to opravdu překrásné, moc ti to jde....jsi nadějná spisovatelka, nepřemýšlela jsi někdy nad knihou?

7 Katherine Katherine | 29. ledna 2013 v 20:15 | Reagovat

Nádhera...To je tak roztomilý ten pejsek... :-D To je tak milé...

8 Morell Morell | Web | 16. května 2013 v 19:38 | Reagovat

TO je velmi dobré čtení, máš talent.

9 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 17. května 2013 v 6:26 | Reagovat

[8]: Děkuji... :)

10 Isnysemohouvyplnit Isnysemohouvyplnit | 30. prosince 2013 v 21:22 | Reagovat

Dokonce na kapitána zavrčel, když přišel moc blízko k Erikovi. - Lepší by bylo: Když se přiblížil moc blízko k Erikovi, věta pak zní mnohem lépe
"Ano?" zeptal se kapitán, mírně překvapen tím dotazem, který by od ani ne desetiletého dítěte nečekal. - Tady mi nehraje slovosled - buď tam přidej čárku: který by od ani ne desetilého dítěte, nečekal. Nebo to přepiš např: který by (rozhodně) nečekal od ani ne desetiletého dítěte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama