Svobodný v Zemi strachu - Sláva Anglii

7. ledna 2013 v 18:15 | ChristinaD |  Svobodný v Zemi strachu
Ahoj,
právě jste se dočkali třetí kapitoly povídky Svobodný v Zemi strachu aneb Zamilován do nepřítele, tak doufám, že se vám bude líbit alespoň tak, jako předchozí dvě... =)
A co se v této kapitole vlastně stane?
V ději se posunujeme o několik týdnů dopředu a stáváme se svědkem smrti kapitána, který umírá v horečkách. Nyní začne Erikovi znovu peklo na zemi. Kapitánem lodi se stává Gustave, bývalý první důstojník, který ani předtím neměl znetvořeného chlapce v nějaké zvláštní oblibě, ale nyní už to nemusí skrývat. Erik je však připraven se bránit a Gustave netuší, jak tvrdý trest si pro sebe nachystal.
Erik se vydává na ůtěk k anglickým břehům.

Každý jednou umře, můj synu • V podpalubí • Člun v temnotě


Od Erikova příchodu na loď uplynulo již několik týdnů, přičemž byl Erik svědkem toho, že kapitán onemocněl. Lodní lékař považoval nemoc za obyčejnou horečku, ale chlapec, který byl za dobu strávené u cikánů znalý různých nemocí, byl však jiného názoru. Obával se, že se jedná o tuberkulozu. Kapitán trpěl v horečkách a kašlal krev. Erik věděl, co to znamená. Konec se blíží. Kdo by ale věřil chlapci, kterému se i přes bílou plátěnou masku každý bojí pohlédnout do očí? Ten chlapec je znetvořen. Je to zrůda. Kdo by věřil zrůdě?
Právě seděl u lanoví na jednom ze sudů a vyřezával si z dřevěného polena lodičku. Z provázků si pletl lanoví, aby byl malý koráb dokonalý. První důjstoník ho pozoroval z povzdálí. Stál u kapitánovy kajuty, která je na dohled k dítěti mezi lany. Ten brzy vycítil pohled druhé osoby a pohlédl na Gustava, prvního důstojníka.
"Přejete si něco, pane?" zeptal se dětským, andělským hlasem.
"Kapitán si vás žádá, mladý Eriku. Je na tom dnes opravdu špatně a bojí se smrti. Chce se s vámi rozloučit," odpověděl Gustave kamenným hlasem.
Chlapec vstal a odložil svoji lodičku.
"Hned se za ním vydám, pane," řekl a prošel kolem Gustava do kapitánovy kajuty.
Poklel na jedno koleno k jeho posteli a vzal ho za zpocenou ruku.
"Prý jste mne sháněl, pane," zašeptal Erik.
"Ano, chlapče. Víš... nemoc cítím na plicích. Mnohokrát jsem tě slyšel mluvit o tom, co to je. Tuberkuloza. Já ti to věřím, i když to ostatní odmítají. Procestoval jsem se svojí lodí velkou část světa a viděl jsem tolik umírajících a tolik nemocných... Vím, jak vypadá ta nemoc... A jak vypadají příznaky. Nemusíš mi říkat, že umřu, Eriku... Sám vím, že se tak stane." Erik zesmutněl.
"Ano pane, nechci vám lhát, ale tato slova zní moc krutě," řekl.
"... Protože tu již dlouho nebudu, Eriku, chtěl bych ti něco říci. Znám tě pár týdnů. Odkoupil jsem tě jako otroka, ale ten samý den jsem v tobě prvně spatřil dítě. Dítě, které je lásky schopné a lásku potřebuje stejně jako všichni ostatní. Za tváří nestvůry, jako kterou tě popisoval Joseph, jsem spatřil člověka. Oblíbil jsem si tě jako vlastního syna, Eriku, i když vím, že mne nikdy nebudeš brát, ani po letech, jako otce. Pamatuj však, že pro mne jsi andělem. A jednou ti také jednoho takového anděla z nebe sešlu, abys byl v tomto krutém světě šťastný, Eriku... To slibuji. Teď pro tebe však víc udělat nemohu."
"Prosím, pane... Vy přeci nesmíte umřít..." Chlapec se rozplakal.
"No tak, Eriku... neplakej. Jsi přeci rozumný... Každý jednou umře, můj synu..."

***

Erik vyšel z kajuty až po několika hodinách. Kapitán byl mrtev. A chlapec byl opět sám. Neměl nikoho, poznal to hned, podle toho, jak se na něj ti lidé dívali... Posádka, která ho dříve poslouchala jako kapitána samotného, se na něj nyní dívala stejně jako lidé, kteří nahlíželi do klece na Ďáblova syna. Byl pro ni jen zrůdou, ohavným hmyzem, nebezpečným, ale zbytečným.
Barney šel vedle dítěte stejně bezmocný, se stejným výrazem v očích - jako tělo bez duše. Protože zvířata nemají duši, říká Bůh, ale tenhle pes jistě duši má. Je tak hodný!
Erik klekl vedle pejska a rozplakal se.
"Ach Barney!" zašeptal. "Kapitán zemřel, kapitán nás opustil... Jsme teď sami. A ti lidé mne nemají rádi! Jistě mne chtějí zabít, vím to... Ale já to nedovolím, Barney!" poslední slova řekl chlapec temněji. "Nedovolím to a budu se bránit zuby nehty, abych se odsud dostal! Abych se zachránil! Brzy dorazíme k anglickým břehům, že? Zbývá už jen několik set kilometrů. Již v noci tam jistě budeme! A když ne, dopluji tam člunem a tebe vezmu s sebou! Od Josepha jsem utéci nemohl, ale odtud utéct mohu! A uteču!"

***

Byla noc. Chlapec spal, jako již několik dní, v podpalubí. Probudil ho štěkot psa.
"Co se děje, Barney?" zeptal se Erik rozespale, ale v následující chvíli mu byla cizí rukou zacpána ústa.
"Sklapni, ty malý parchante, nebo přísahám, že ti podříznu krk." Hlas, který pronesl tato slova, byl dítěti děsivě známý.
Gustave, první důstojník a nyní kapitán, rval chlapci svoji špinavou ruku do úst a pod krkem mu držel ostrý nůž, který ho zraňoval do jemné kůže na hrdle. Erik se ve svém strachu neodvážil ani hlesnout, jen Barney zuřivě štěkal.
Gustave strhl chlapce na zem a násilím mu sundal masku. dítě se nyní ve své zuřivosti začalo bránit, ale Gustave mu přiklekl na obě nohy a přinutil ho zůstat v klidu.
"Uklidni se, zrůdo. A nebo ne, jen si křič. Myslíš si, že ti tu někdo pomůže?" Gustave se slizce zasmál. "Jen ten starý blázen tě měl v nějaké zvláštní oblibě. Čím sis ho získal na svoji stranu? Lízal ho mezi nohama? Co kdybys tu čest prokázal i mně, zrůdičko?"
Erika při těchto ohyzdných slovech přepadl nevídaný vztek. Silou, kterou by od malého, hubeného chlapce nikdo nečekal, povalil překvapeného námořníka na záda a plivnul mu do tváře. Vytrhl mu z ruky nůž. Rychle, dříve, než se mohl dočkat nežádoucí reakce, zabodl Gustavovi nůž do prsou.
Bílá košile, tak zářící ve tmě, se rychle barvila tmavou krví. Erik vstal, zakrvácený nůž si uklidil pod opasek. Vyběhl z podpalubí a věrný pes ho následoval. Zdálo se, že zbytek posádky spí. Chlapec spustil člun a sešplhal po laně na jeho malou palubu, s Barneym v podpaží. Chopil se vesel a pádloval bez nejmenšího rozmyšlení k zemi, jež se matně zjevovala v inkoustově černém oceánu... Jen pryč, pryč z toho místa smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♪ Julie ♪ ♪ Julie ♪ | Web | 7. ledna 2013 v 19:35 | Reagovat

Wow.. ten konec.. celý konec jsem měla otevřenou pusu.. nádhera.. moc se těším na další díly! :)

2 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 19:37 | Reagovat

[1]: Děkuji ti moc, má milá. =)

3 Didi Didi | 7. ledna 2013 v 21:07 | Reagovat

Nemám slov a proto se opakuji nádhera. Zase mám slzičku na krajíčku, prostě krása. Těším se na další díl

4 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 21:17 | Reagovat

[3]: Děkuji moc. =)

5 Katlyn Katlyn | Web | 7. ledna 2013 v 21:40 | Reagovat

Tak ten konec mě naprosto dostal. A stále je to naprosto skvělé (jak taky jinak ;)). Doufám, že další díl bude co nejdříve, protože se již nemohu dočkat. :)

6 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 21:42 | Reagovat

[5]: Děkuji. =) Až bude další kapitola, dám ti vědět. =)

7 RocK-pUNk-meTaL... ;) RocK-pUNk-meTaL... ;) | Web | 7. ledna 2013 v 22:22 | Reagovat

Super design.. ten film som kedysi mala riadne rada :D

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 16:15 | Reagovat

Nádhera..nemůžu se dočkat na další díl..SKUTEČNĚ PÍŠEŠ ÚŽASNĚ, ZÁVIDÍM TI

9 TeSs =)* TeSs =)* | Web | 8. ledna 2013 v 18:00 | Reagovat

Krásnýý =)

Na blogu http://graphic-by-jkoolca-and-tess.blog.cz/ je ta objednávka layoutů píšu ti jak jsi chtělaa dát vědět ;)

10 Katherine Katherine | 29. ledna 2013 v 20:19 | Reagovat

Ten konec mě dostal...Ale chudák ten kapitán, měl Erika nakonec rád...Jsou to skvělé povídky... :-)

11 Lour Lour | Web | 4. dubna 2013 v 17:58 | Reagovat

Ten díl je úžasný! Normálně jsi mě rozplakala, jak umřel ten kapitán a jak řekl, že je to jeho anděl.. ach.. No a ten konec? Jak všichni tady píšou, je skvělý.. ;)

12 Isnysemohouvyplnit Isnysemohouvyplnit | 1. ledna 2014 v 20:00 | Reagovat

Vím, že se tak trochu šťourám, ale není to schválně, spíš už je to ten zvyk "spisovatele", kritikou se člověk učí, v dílku máš pár překlepů a taky mi nesedí to opakování slov "lanoví".
Jen doufám, že se Erik tou tuberkulózou nenakazil, je to přeci jen kapénková nemoc... :(
Neměl nikoho, poznal to hned, podle toho, jak se na něj ti lidé dívali...  - Tato věta se mi moc nelíbí, chtěla by trochu upravit, takhle mi to spíše drhne, já bych napsala něco jako - Neměl nikoho, to poznal ihned z pohledů lidí. - Neměl nikoho, věděl to, prozradily mu to pohledy ostatních. - Či tak
Jinak se mi to celkem líbilo, hlavně ta poslední část, ta bylo velmi napínavá a vydařená. Jsem zvědavá jak to s naším hlavním hrdinou dopadne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama