Ange avec le nom Eric - Prologue

10. března 2013 v 14:49 | ChristinaD |  Povídky a jiná tvorba
Ahoj,
je zde prolog k mé povídce Ange avec le nom Eric. Scéna z filmu z roku 2004 a odjezd Christiny a Raoula. Snad se vám bude příběh alespoň trochu líbit. Budu ráda za každý názor, každý komentář, každého čtenáře. Čtěte a hodnoťte, přispívejte svými nápady. Budu jen ráda...
Ch.



Světla svíček se pomalu ztrácela v temnotě tohoto podzemního světa a společně s nimi odcházel i strach ze srdce i duše mladé sopranistky. Objímala muže, který ji osvobodil z věčné temnoty, která by ji jistě čekala, ale i přesto, že se těšila odjezdu, nedokázala se ubránit tomu, aby se pohledem nevracela zpět.
Stál na břehu podzemního jezera a jeho temné oči, téměř neviditelné v ohavné netvorově tváři, se dívaly do pomněnkově modrých očí anděla a dávaly jí sbohem. On nechce nic jiného, než aby byla šťastná. A jestli to tak opravdu je, jestli to sám sobě pouze nenalhává, musí ji nyní nechat jít. Ona tu nemůže žít. Nemůže tu žít s ním. On si ji nezaslouží. Byli jako Kráska a Zvíře, ale v tomhle světě neexistují pohádky. A z netvora se po polibku nikdy krásný princ nestal. Zůstal netvorem i nadále - a musí se smířit s tím, že zůstane netvorem navždy. Snad by byl raději, kdyby mohl říci až do smrti, ale když i na tak nepříznivém místě přežil už třicet let bez vážnějších zdravotních potíží, kdy vůbec přijde smrt? Kdy přijde smrt pro Anděla Hudby?
Stále se ohlížela a cukala sebou při každém stínu, jakoby i nyní čekala, že jeden z těch stínů bude on. Ona i její snoubenec dobře věděli, že netvor nemohl přežít útok rozzuřeného davu, kterému skandál při představení Dona Juana Triumfujícího dodal odvahu. Když netvor shodil lustr a způsobil velký požár Opery la Garniére, musel i on, stejně jako všichni ostatní, vědět, že si tím právě vykopal vlastní hrob.
Ubližoval jí, miloval ji. Sváděl ji a děsil. Přitahoval, odrazoval, zval i vyháněl ji a ona mu to stejně dokázala všechno odpustit. Srdce ji při vzpomínkách na to vše nesnesitelně bolelo, ale odpustila mu všechno. Stačil jediný pohled do netvorových očí, aby mu dokázala odpustit všechno na světě. I když se ho bála, odvracela před ním tvář, aby neviděl slzy v jejích očích, byl pro ni andělem a velkým učitelem. Jeho tělo bylo ohavné, znechucovalo ji. Jeho duše ji však fascinovala a jeho hlas byl pro ni tou nejkrásnější melodií, kterou kdy dokázala zaslechnout. Ať jí udělal cokoli, vždy byla sama sebou donucena si přiznat, že ho miluje. Bohužel ho miluje tak moc, že s ním nedokáže zůstat. Láska k němu byla tak velká, že pohled na Erika by jí drtil srdce na prach. Bylo na čase zapomenout na anděly.
Vikomt de Chagny se na ni díval, aniž by pochopil jediný pohyb v její tváři. Byla pro něj velkou hádankou, i když si ještě před třemi měsíci myslel, že o ní ví vše. V tu dobu se přistihl, že neví nic a nerozumí ničemu. Zjišťoval, že jeho naivní láska z dětských let skrývá děsivé a nebezpečné tajemství. Stýkala se s obávaným Fantomem Opery, každou středu ve své šatně, učil ji zpívat, přiměl ji milovat ho… A ona neměla ani tušení, s kým má tu čest. Netvor využil naivity sotva dvacetileté Christiny a nalhal jí, že je Andělem Hudby, kterého jí seslal otec.
Problém byl v tom, že sám Erik nevěděl, jak moc má pravdu. On byl Andělem Hudby, i když to sám sobě odmítal přiznat. Pro něj byla jediným možným andělem ona. Ve světě lidí se potkali dva andělé, kteří do sebe byli zamilovaní. Jenže jeden z nich byl zamilován ještě do někoho jiného. A ten druhý v lásku nevěřil.
Bílá drožka se s cuknutím rozjela. Christine a Raoul seděli na zlatem vyšívaných polštářích. Ona byla jako ve snech, on se snažil získat si její pozornost. Bylo to však marné. Dívala se před sebe, čas od času sklopila zrak a ještě stále se chvěla, nešlo však určit, zda strachem nebo zimou. Možná obojím. Potom se jí po tvářích rozkutálely drobné, horké slzy. Rozplakala se a bylo jen na Raoulovi, jejím snoubenci, aby ji utišil. Objal ji a mlčel. Políbil ji do vlasů.
"Nikdy mi to neodpustí, Raoule," zašeptala. "Nikdy mi neodpustí, že jsem ho tolikrát zradila."
Když to řekla, nebyl Raoul de Chagny schopen jediného slova. Celou dobu si myslel… Myslel si, že pláče, protože se bojí. Bojí se, že je Fantom Opery najde a bude jim ubližovat. Chtěl ji uklidnit tím, že řekne, že útok Pařížanů nemohl přežít. Teď to ale říct nedokázal. Ona plakala, protože se bála. Ale ona se nebála jej. Bála se o něj. Bála se, že bude zoufalý. Bála se, že zemře. Bála se, že jí tohle všechno nikdy neodpustí, protože veškeré rozhodnutí záleželo jen a jen na ní. Protože když vedle sebe stál muž a anděl, vybrala si muže. Přestala věřit příběhu, který milovala. Přestala věřit na Anděla Hudby, i když žil vedle ní. Odvrhla ho jako toulavé štěně. A jeho lásce nevěnovala nejmenší pozornost. Využila ho, aby ho mohli zabít, aby mohli svět zbavit zrůdy. Jako by ho někdy dokázala nazvat zrůdou.
Teď zbývalo říci jen jediné: Au revoir.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barča Barča | Web | 10. března 2013 v 17:45 | Reagovat

Týýjo takové dlouhé čtení..Musím říct, že mě to na pěkně dlouhou dobu zaměstnalo :D
Jinak mě z toho tvého dessu běhá mráz po zádech :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

2 Roni* Roni* | Web | 10. března 2013 v 17:48 | Reagovat

Dobře jsi to napsala. ;) Já bych to asi stručně nedokázala napsat. Nevím, no.. :D ;)

3 Niki Niki | Web | 10. března 2013 v 19:50 | Reagovat

Jé to je psaní tólik ale je to moc pěkný celý jsem si to sice nečetla ale nevadí stačil kousek,pěknej blog ale strašidelný áááááá :-?

4 Didi Didi | Web | 14. března 2013 v 12:13 | Reagovat

Takže za prvé koukám nový vzhled :D, fakt pěkný takový tajemný.. :))
A teď k povídce, prostě jen páni :D

5 Fanta light Fanta light | 27. března 2014 v 16:53 | Reagovat

Bomba !!!! :).

6 Pearl Pearl | Web | 14. ledna 2015 v 20:07 | Reagovat

Úžasné. Miluju Fantoma, Bídníky a celkově dost věcí co máš v profilu. Krásně píšeš a blog je skvělý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama