Na konci světa - Prolog

11. března 2013 v 21:55 | ChristinaD |  Povídky a jiná tvorba
Ahoj,
je zde prolog k mé nové fantasy povídce, která se jmenuje Na konci světa. Nebudu vám moc prozrazovat, o čem to je, ale jedno řeknu:
Dva lidé kteří se nenávidí jsou donuceni se zamilovat jeden do druhého, aby dokázali přežít.




Prudký déšť bubnoval do oken a budil Zuzanu ze spánku. Nikdy neměla ve zvyku spát nějak zvlášť tvrdě a často ji probudil i nejdrobnější šramot. Vyhlédla unaveně z okna rozespalýma očima, které se v zápětí rozšířily hrůzou.
Venku to vypadalo, jakoby nebe vyhlásilo tomuto světu krutou válku. Stromy se v silném větru ohýbaly až k zemi. Nechtěla ani myslet na to, co se může stát. Bylo jí sedmnáct, ale horší bouři za svůj život ještě nezažila.
Znovu ulehla a snažila se co nejdříve zase usnout. Nechtěla myslet na to, co se venku děje. Ale ani nechtěla myslet na Petera Wilsona, toho idiota z jejich třídy na střední škole, který si myslí, že ví všechno nejlépe. Poslední dobou na něj myslela tak často, až ji to samotnou děsilo. Bylo těžké nemyslet na někoho s perfektním tělem, sexy úsměvem a naprosto dokonalýma očima. Vzhled je ale asi to jediné, co je na Peterovi pěkné. Jinak je to tupec s totálně vymytým mozkem. Zuzka se při té myšlence pousmála. Nikdo se neodvážil mu to říci do očí, ale ona mu to říkala tak často, že už si dával pozor, kdy zase otevře pusu, aby vypustil nějakou přihlouplou poznámku na její účet.
Když ležela přes půl hodiny v posteli bez toho, že by jen na dvě minuty dokázala zavřít oči, došlo jí, že se jí už usnout nepodaří. Vstala, převlékla se do punčoch, šortek a fialového trika, a odešla do kuchyně, aby si uvařila trochu kávy. Nedokázala bez hrnku černého kafe po ránu vůbec existovat. Už mnohokrát uvažovala nad tím, jestli není na kávě závislá, ale vždy si to nějak vyvrátila.
Nechtěla si přiznat, že by mohla být vůbec na něčem závislá. Taková už prostě byla, všichni, kdo ji znali, to o ní věděli a jestli chtěli, aby s nimi mluvila, museli se dříve nebo později naučit to respektovat, protože Zuzka patří mezi ten typ lidí, co se nikdy nezmění. Peter se asi také nikdy nezmění… Ale zatímco ona je jen tvrdohlavá, on je neuvěřitelný blbec.
Peter se probudil trochu později než obvykle. Nepřekvapilo ho, že ho nevzbudil budík, stalo se málokdy, že by se dokázal vyhrabat z postele včas, ale když se posadil na posteli a zamrkal, překvapilo ho něco jiného. Budík byl pryč. A vlastně nejen budík, všechno bylo pryč. Ne, že by kolem bylo prázdno, byly tu cihly, kameny a Peter mezi vším tím harampádím zahlédl své černé tričko, ale když se to bude brát vážně, tak je pravda, že bylo všechno pryč. I když byl Peter stále ve své posteli, měl stoprocentní jistotu, že nespí. Vypadalo to, jako by kolem jeho postele v noci řádil nějaký velký hurikán. A aby toho nebylo málo, byl pryč dokonce i jeho telefon.
Fajn, pomyslel si, podíváme se na to logicky. Všechno kolem nás je v naprostém hajzlu. Co nám zbývá? Jednat. Fajn, tak budeme jednat. Ale v prvním kroku se obleču. Peter na sebe hodil své černé tričko a o víc se nestaral, protože vždy spal v džínech. Kdyby kolem něj nezůstaly jen zbytky omítky a kousek schodů, řekl by, že půjde do prvního patra probudit mámu. Jenže bylo nad slunce jasný, že máma už je pod drnem - a to možná doslova, protože podle toho, jak to vypadá kolem… Jsou třeba lidi zahrabaný pod zemí.
Nedokázal si ani představit, co v noci stalo. Je zázrak, že to vůbec přežil. Co když to přežil ještě někdo? Je na čase podívat se kolem. Třeba není úplně sám…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťule Peťule | 11. března 2013 v 22:01 | Reagovat

Perfektní :) Typický příběh...:) Nikdo neí dokonalý pokud se do něj nezamiluješ. :) Jen tak dál. :) Prolog se mi líbil :) Budu se těšit na další :) :-)  :-)  :-)

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. března 2013 v 12:18 | Reagovat

Tak tomu říkám tvrdý spánek! A ještě ke všemu v riflích! Tomu klukovi patří můj bezmezný obdiv! :D

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. března 2013 v 12:22 | Reagovat

Mimochodem, než najelo záhlaví stránky, docela mě překvapilo pozadí - chci říct, ještě nikdy jsem neviděla na žádné fotce strop Opery tak zblízka, aby byl vidět i podpis autora, vlastně jsem měla zato, že tam žádný není. Nemohla bys mi tu fotku poslat na mail nebo odkaz na ni? Byla bys tak hodná?
(Rovnou připojím mail: barbora.novakova@studenti.gymkh.eu)

4 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 12. března 2013 v 15:03 | Reagovat

[3]: Posláno. :)

5 Roni* Roni* | Web | 12. března 2013 v 16:57 | Reagovat

Vypadá to dost zajímavě. Jsem zvědavá na díly s touto povídkou. Jsem zvědavá, jestli ještě někdo přežil.. ;)

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. března 2013 v 19:44 | Reagovat

[4]: Tisíceré díky :)

7 Didi Didi | Web | 14. března 2013 v 12:29 | Reagovat

Wau tak to je docela borec, že mohl klidně spát a dělá, jako by se nechumelilo :D. Asi to bude opravdu idiot :D sympatizuji se svou jmenovkyní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama