Svobodný v Zemi strachu - Ve tmě

11. března 2013 v 17:06 | ChristinaD |  Svobodný v Zemi strachu
Ahoj,
samozřejmě je tu další kapitolka Svobodného. Původně neměla být hned zase dnes, ale Muffy mne prosila a je to má kamarádka, takže jdu vymýšlet kapitolku... A házím ji sem.
Co se stane?
Erik od první chvíle věděl, že u rodiny malé Sussanne nemůže zůstat, ale loučení s hodnými lidmi mu nikdy příliš nešlo, odejde proto tajně. Dokáže přežít v neznámém světě?

Zapomeňte na mě



Od začátku věděl, že se zde nemůže dlouho zdržovat. Až by ti lidé zjistili, co je zač, zachovali by se stejně, jako všichni ostatní. Nemohl prostě jen čekat, až se to stane. Musí to místo opustit, dokud je čas. Dokud není zavřený v kleci. Nic s sebou neměl, nepočítal-li deník, takže neměl moc práce s balením si věcí. Z deníku vytrhl jeden list a svým dětským, krkolomným písmem napsal následující text, který položil v kuchyni na stůl.


Omlouvám se, musel jsem odejít. Je spoustu věcí, které o mně nevíte a já... se bojím. Bojím se o tom někomu říct. Ani si nedokážu představit, co všechno by se mohlo stát, kdybych to komukoli řekl. Bude proto nejlepší, když odsud odejdu. Nehledejte mě, sám nevím, kam půjdu. Zapomeňte na mě, budete všichni šťastnější. Kdybyste o mně někdy slyšeli, zapomeňte, že se to týká mě.
Neexistuji, to je ta nejvhodnější teorie. Pozdravujte ode mne Sussanne, prosím. Je mi to líto.
Erik


Když odložil dopis na stůl tak, že ho v žádném případě nešlo přehlédnout, vzal si rychle svých pár věcí a opustil dům.
Dveřmi jít nemohl, bylo zamčeno. Odešel proto do podkroví a pomalu, tiše otevřel okno. Když vyhlédl ven, téměř se mu zatočila hlava. Když byl ale ještě doma v Rouenu, matka ho nikdy nepouštěla ven. Když se tedy chtěl podívat do lesa nebo ke kostelu, v noci vždy vylezl oknem a přeskočil na strom, který rostl asi metr a půl od okna. Nebylo to v žádném případě bezpečné, ale Erik nevěděl, co by se mu mohlo stát a tak riskoval. Vždy riskoval. A měl zatraceně štěstí.

Vyšplhal se do okna a zachytil se cihly, která vystupovala z omítky. pověsil se na ni a zadíval se pod sebe. Parapet mu posloužil jako místo na nohy. Pohyboval se tiše jako kočka. Stejně byl i obratný, takže opatrně a tichounce sešplhal do trávy.

Potom se rozběhl pryč.


Sussanne sešla dolů do kuchyně, svírajíc v ruce svoji opravenou panenku.

"Maminko, podívej!" řekla nadšeně a zatočila klíčem, nacož se z panenčiných útrob ozval veselý smích. "Erik ji opravil! Funguje! Erik ji spravil!" V tom si všimla, že matka ji pozoruje se smutným úsměvem a v ruce svírá jakýsi dopis.

"Odešel, Sussanne. Mám tě pozdravovat." V malé Sussanne, která si Erika okamžitě zamilovala, by se v tu chvíli krve nedořezal.

Panenku nechala vyklouznout z ruky na podlahu. Erik přeci nemohl odejít... Nemohl ji tu nechat samotnou... Ona myslela... Myslela si, že se mu tady líbí a on zatím... Chystal se odsud odejít. Po tvářích se jí rozkutálely velké slzy. Nemohla tomu uvěřit. Nechtěla tomu uvěřit. Erik nemohl odejít!

"Kam?" zeptala se smutně.

"Já nevím, Sussanne... Nemluvila jsem s ním, nechal tu jen tenhle dopis. Nehledejte mě, sám nevím, kam půjdu, napsal nám. Vůbec to tu nezná. Neví, kam by měl jít. Asi se bude prostě toulat..." odvětila matka.

I ji odchod malého Erika zarmoutil, bylo jí toho dítěte líto. Když se ho ptala na původ, trvalo několik minut, než se vykroutil k odpovědi. Bál se, že ho vyženou, protože je Francouz a oni Angličani. Přestože vypadal nanejvýš na třináct let, musel mít těžký život. V očích měl strach. Tak velký strach, že nedokázala určit jeho původ. Proto mu nedokázala pomoci. Nikdo z nich.


Zima byla strašná. Erikovi drkotaly zuby, objímal si hruď pažemi, jakoby se tak chtěl alespoń trochu zahřát, ale ani na jedinou vteřinu nepomyslel na návrat. Bylo nutné odejít. Možnost návratu neexistuje.Odešel do parku a sedl si na prochladlou lavičku. Plynová lampa, rozsvícená v ranním přítmí zimních měsíců, zablikala. Erik na ni zamžoural. Byl unavený, protože kvůli opravě panenky a odchodu celou noc ani na chvíli nezamhouřil okna.

Lehl si na lavičku a dlaně si složil pod hlavu. Třeba do rána zmrzne. Třeba bude do rána po všem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adele. ▲ Adele. ▲ | Web | 11. března 2013 v 17:26 | Reagovat

Mě moc takovéhle příběhy neberou..

2 TeSs TeSs | Web | 11. března 2013 v 17:28 | Reagovat

Je to fakt dokoš :-) Líbí se mi, že ty příběhy dáváš po sobě zrovna včera jsem si tu četla ten minulej díl a nemusela jsem dlouho čekat a je tu další fakt super moc ráda to čtu ;-)

3 Annie S. Annie S. | Web | 11. března 2013 v 17:28 | Reagovat

Je to hezky napsané a je to kvalitní děj, ale mám radši jiné typy povídek ;)

4 Roni* Roni* | Web | 11. března 2013 v 17:47 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala. Ještě k tomu jsem měla puštěnou tu hudbu, kterou máš na blogu. Umíš dobře pravopisně psát, což se u každého nevidí. :) Má to děj a proto se těším na další díl. Přemýšlela jsi někdy nad tím, že bys mohla vydat knížku? ;)

5 Anýý Anýý | 11. března 2013 v 19:24 | Reagovat

Pěkný, ale tyto příběhy mě neberou

6 Didi Didi | Web | 14. března 2013 v 12:24 | Reagovat

Jasně, jasně, vždycky to musí být smutné, ach jo..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama