Svobodný v Zemi strachu - Volný

21. března 2013 v 22:02 | ChristinaD |  Svobodný v Zemi strachu
Ahoj,
jsem tu s další kapitolkou Svobodného. Vskrytu doufám, že se vám bude líbit. Jak víte, kapitoly píšu rovnou sem do článku, takže když si řeknu, že jdu publikovat, tak to vlastně znamená, že jdu psát další kapitolu. Znovu se s někým setkáme. S někým, v koho jsme nevěřili.


Pomsta



Sám dobře nevěděl, zda ho probudilo hlasité drkotání jeho zubů nebo nesnesitelná bolest, která se mu rozlévala celým tělem, ale jedno bylo jisté. Když se probudil, nemohl se ani pohnout. Někdo na něm ležel a on si uvědomil, proč je mu taková zima. Byl nahý a muž, kterému Erik neviděl do tváře, ho znásilňoval. Znovu a znovu, ubližoval mu a způsoboval mu bolest. Uvědomil si, že jeho maska je pryč. Snad kdesi na zemi... Z očí mu vytryskly slzy. Jak moc si přál, aby tohle už nikdy nezažil! Dosud nevěděl, kdo mu ubližuje, ale nyní cizinec promluvil a Erik si zděšeně uvědomil, že ten hlas zná.

"Copak, netvůrku? Snad jsi na mne nezapomněl?" Josephův slizký hlas se rozlehl v tichu.

Erika přepadl už při prvním slově nevídaný vztek. Nenápadně se natáhl po svých kalhotech, ve kterých skrýval nůž. Pečlivě ho skrýval, a Joseph, jistý si sovjí nadřazeností, mu stejně nevěnoval žádnou pozornost. Na okamžik z něj vyklouzl, aby ho otočil k sobě a pohlédl do jeho zmučené tváře.

On věděl, že to udělá, vždy to tak dělal. Líbilo se mu vidět v jeho očích slzy, vědět, že on je jediný pán, že mu to dítě nemůže nijak vzdorovat, že si s ním může dělat, co bude chtít a on bude jen plakat, protože nic víc ten prcek nedokáže. Erik čekal na tu chvíli. Těšil se na ni, jako na nic jiného na světě. Dnes v jeho očích nebyly slzy. Byla tam touha po pomstě. Když do jeho černých očí Joseph pohlédl, nespatřil v nich nic. Vůči lidským pocitům byl slepý. Erikovi to přinášelo jistou výhodu. Mohl jednat, aniž by byl nucen se přetvařovat, aby Joseph nic nepoznal.

"Dnes se mi o tobě zdálo, Josephe," řekl chladně, aniž by naznačil, kam tím míří.

Joseph si to přebral po svém a jízlivě se usmál. Prudce ho chytil za vlasy a pohlédl mu do očí, aniž by se přestal usmívat, třebaže byl jeho úsměv spíše úšklebkem, který si snad ani sám neuvědomoval.

"Vážně? Tak to ti teď vlastně plním sen, ne?" zeptal se, aniž by na svou otázku očekával odpověď.

"Ne," řekl Erik a obratně mu zabodl nůž do břicha, užívajíc si Josephův vyděšený, bolestný výraz, "ale teď už ano."

S podobným úsměvem, jaký používal Joseph, na něj Erik chladně pohlédl a zakroutil nožem v ráně, aby to bolelo ještě více. Krev jeho tyrana mu stékala po ruce, skanula na jeho stehna. Nevadilo mu to, krev byla teplá a pocit, že se konečně pomstil, ho vnitřně uspokojoval. Už necítil chlad, už nedrkotal zuby. Jen se usmíval, šťasten ze svého díla. Joseph ho šokovaně pozoroval, bolestí a překvapením neschopen jediného slova. Díval se na něj, oči vytřeštěné dokořán. Z jeho pootevřených úst unikl tichý sten bolesti. Z tváří se mu ztrácela barva. Jeho tělo se uvolnilo a oči pohasly. Erik se nezdržoval s tím, aby je zavíral. Shodil jeho tělo ze sebe a oblékal se, přesto, že byl celý od krve. Po chvíli hledání našel svoji masku a nasadil si ji. Zvedl se z lavičky, klekl si na zem a zakrvácený nůž otřel v trávě, než ho uklidil za opasek. Bylo na čase odejít. Nebylo zde už nic, na čem by mu záleželo... Téměř nic.

Erikovi se vybavila tvář Sussanne. Zesmutněl, když si představil, jak musela být zoufalá, když odešel bez rozloučení. Kdyby ale neodešel dnes, asi by neodešel nikdy... A to by pro ni i její rodinu znamenalo velké utrpení. Nemohl by věčně skrývat to, kým je... A nesnesl by pomyšlení, že by jí ta pravda ublížila.

Den čtvrtý, 10. června, poledne

Možná to je zvláštní, ale necítím žádné výčitky z toho, co jsem udělal. Joseph si smrt zasloužil. Zasloužil si ji za to všechno, co mi kdy udělal. Nejsem jediný, komu ubližoval, i když nedokážu říci žádné další jméno jeho obětí. Vždy byl krutý a i ostatní cikáni se před ním třásli strachy. Pochybuji, že by mi byli vděční, ale já to nedělám pro vděk. Musel jsem to udělat! Našel mne... Přivedl by ke mně ostatní... Nikdy bych se nedostal z těch hrůz, kterých jsem jen díky kapitánovi unikl. Všechno by se vrátilo zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 forewer-alone forewer-alone | Web | 22. března 2013 v 16:17 | Reagovat

No máš dobrej blog a dobrý články:)

2 Jiř Jiř | Web | 22. března 2013 v 16:17 | Reagovat

Moc pěkný:)

3 TeSs TeSs | Web | 22. března 2013 v 21:11 | Reagovat

Týjo celý jsem to přečetla s otevřenou pusou je to fakt krásný a už nwm jak ti to mam napsat a vyjádřit ja kse mi to líbí proto se zase opakuji :) Je to fakt krásný :-) Nemam slov

4 Nicol Pink Nicol Pink | Web | 22. března 2013 v 21:17 | Reagovat

Zajímavé, celkem jsem se zděsila, když jsem četla odstavec, kde ho znásilnuje. Kolikrát jsem též chtěla psát, ale romány. Už jsem začala jednu kapitolu, ale dál jsem se nedostala.

5 Nicol Pink Nicol Pink | Web | 22. března 2013 v 21:20 | Reagovat

Operu jsme neviděli. Jeli jsme tam víceméně za cukrařinou :)

6 Didi Didi | Web | 7. května 2013 v 13:55 | Reagovat

Fuj, hnus... zmetek jeden hnusnej! Ale dobře mi tak, ikdyž je až neuvěřitelné, že to Erik doopravdy udělal, ale za všechno co si prožil, proč ne...

Chválím ti blogís, přišla jsem po dlouhé době a koukám, že je zase nový.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama