Květen 2013

Kéž by jednou o mne stál! - 9. kapitola

30. května 2013 v 22:04 | ChristinaD |  Kéž by jednou o mne stál
Ahoj,
přináším vám devátou kapitolu Kéž by jednou o mne stál!, která je sice kratší, než ta předchozí, ale snad se vám bude líbit stejně.




Les Misérables - Shoujo Cosette

29. května 2013 v 19:47 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahoj,
nedávno jsem opět prohlížela videa na Youtube a hledala nějaká nová videa z Bídníků 2012, když jsem narazila na zajímavou věc.
Vím, že japonské Anime je opravdu hodně rozšířené, ale Bídníci jako Anime? To tedy vidím poprvé! "Seriál" se jmenuje Les Miserables: Shoujo Cosette a každý díl (kterých jsem našla 52) je dlouhý kolem dvanácti minut, nezabere to tedy mnoho času - pokud to ovšem nechcete shlédnout najednou! :) Já jsem zatím u dvanáctého dílu a musím řici, že jsem s dílkem velice spokojena.


Dílo, jak se mi zatím zdá, se opravdu hodně inspiruje původním románem, což je samozřejmě plus. Jediná změna, kterou jsem (zatím) zpozorovala, je přidání nového charakteru, pejska Chou Chou. Našli ho Cosettka a Gavroche (ano, když je Cosette ještě u Thenardierových, Gavroche je malé miminko a když trochu povyroste, je to jediný člen rodiny, který má Cosettku rád a tráví s ní veškerý čas) a Chou Chou s nimi zůstal.
Je to zajímavé oživení - jak pejsek, který je skvělý pro zvedání nálady, tak Gavroche, takže Cosettka není úplně sama. V Anime verzi nechybí ani Azelma Thénardier, kterou jsem zatím viděla jen ve verzi z roku 2000, která se románem opravdu hodně inspirovala.
Anime je na toto téma v pořadí již čtvrté, ale je to první, o kterém jsem slyšela. V příběhu je také spoustu drobných detailů, například Cosettiny narozeniny (šestá epizoda) nebo příhoda s ukradeným prstenem v bitvě u Waterloo (padesátá epizoda). Dozvídáme se také o stříbrných svícnech, ovšem ne na začátku příběhu, ale na konci, ve formě Valjeanova vyprávění. Příběh je ze začátku opravdu hodně zaměřen na Cosette.
Toto anime mělo premiéru v Japonsku 7. ledna 2007.

Přináším vám video s písničkou Lullaby, kterou zpívala malá Cosette Gavrochovi, když byl ještě miminko.


Kéž by jednou o mne stál! - 8. kapitola

28. května 2013 v 21:14 | ChristinaD |  Kéž by jednou o mne stál
Ahoj,
přináším vám zatím nejdelší kapitolu této povídky. Povídky, která se zdá finálovou, Finálovou až do poslední věty, která všechno změní. Eponinin plán dostat se na barikády více méně vyšel, ale při pokusu o záchranu Gavroche je Eponine postřelena a v náruči Maria Pontmercyho se připravuje na svoji smrt.
Však díky bohu, že krev se rychle sráží! Vždyť právě sražení krve zabrání dalšímu velkému krvácení! A třebaže utrpěla Eponine velkou ztrátu krve, mdloby neznamenají nutně smrt...

Krev jako čokoláda

24. května 2013 v 23:56 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahoj,
ráda bych vám povyprávěla o jednom z mých nejoblíbenějších fantasy filmů. Krev jako čokoláda je dle mého rozhledu nejlepší film o vlkodlacích.
Nalezneme zde nejen lásku, tak typickou pro fantasy, ale také nebezpečí, smrt a zákony, které je nutno dodržovat.
Nalezneme zde krev a čokoládu.

O Katovské ulici

21. května 2013 v 19:24 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahoj,
představím vám malou zajímavost pocházející z naší krásné Plzně. Poslední dobou se hodně zajímám o kata Jana Mydláře, což jistě někteří z vás ví, takže už mi jen stačí slyšet slovo kat a okamžitě ve mě hrkne.
Takže jsem dnes byla na souvislé praxi v našem muzejním archivu a zapisovala do počítače knihy přes sto let staré. A hádejte, na co jsem narazila. Na malé dílko pojednávající o staré Plzni. Nezaujalo by mě to, ale první kapitola nesla velice zajímavý název: Katovská ulice.
Říkala jsem si, co to znamená, protože v Plzni žádná taková ulice není. Nepomyslela jsem ale na to, že kdysi mohla být... No, zkrátka když bylo naše královské město založeno, Ulice Solní a její okrajové, mezi které patří i dlouhá ulice Veleslavínova, asi zas tak úplné nebyly. Existovala prý mezi nimi (na místě dnešních rohových domů, které v jedné ulici a k tomu ještě tři opravdu vypadají nepřirozeně) malá ulice, tedy spíše ulička, nazývaná uličkou Katovskou.
Název je odvozen logikou. V domě, který je dnes magistrát a archiv města Plzně, do kterého veřejnost vchází přes radnici, v domě číslo 19 v ulici Veleslavínově bydlely a střídaly se katovské rodiny již od 19. století. Kat nechodil do svého domu hlavním vchodem z Veleslavínovy ulice, ale šel vedlejším, částečně tajným vchodem z ulice Solní (dle mých úvah tedy procházel radnicí).
Říkám si, že je to vlastně i vcelku logické a zřejmé. Všechny soudní jednání se řešila na radnici - a kat u nich musel být často přítomen, ne-li vždy. Bylo-li potřeba mučení, mučírna bývala zpravidla ve sklepě pod radnicí. Pod centrem města ale máme plzeňské podzemí. Z některých domů se lze do podzemí dostat (nebo to alespoň šlo, dnes jsou již tyto "vstupy" znemožněny) a jeden z takových domů musel být i ten s č. p. 19 ve Veleslavínově ulici nebo radnice.
Kat používal podivnou cestu přes radnici, aby neděsil jiné lidi. Jeho úkolem totiž nebylo pouze popravovat a mučit, ale také musel čas od času odříznout sebevraha. Lidé z něj měli samozřejmě strach a cesta radnicí vše vyřeší. Ven musí jen v případě, že si chce koupit něco k jídlu - nebo v případě, že musí na náměstí, které je hned přes ulici, vykonat popravu. Vše ostatní se odehrává na radnici nebo pod ní, kat tedy prakticky nemusel opustit dům.


Upíří deníky (The Vampire Diaries)

18. května 2013 v 19:49 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahoj,
psala jsem už spoustu recenzí a přispívám další.
Slavný seriál, Upíří deníky, vznikl podle knih L. J. Smithové a 16. května 2013 odvysílal finále již čtvrté série. Příběh, ať již v podobě psané či vysílané, má miliony fanoušků po celém světě. Čím to je, že seriál s upíří tématikou, kterých je už tolik, je tak vyžadovaný?
Co je na něm skvělého? Jaké jsou jeho postavy? Kdo je Damon? Kdo je Stefan? A co knihy?

Misha Defonseca - Přežít s vlky

16. května 2013 v 20:45 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahoj,
dnes jsme byly se třídou (ikdyž nás tedy moc nebylo) v Praze na knižním veletrhu. Letos je to již 19. ročník velkého veletrhu a nutno říct, že byl opravdu velký. Samozřejmě, že bych to nebyla já, kdybych si nekoupila knihy - a to rovnou tři, aby toho nebylo málo. Od Wolfa Sernoa Syny Ďábla, od Wolfganga Hohlbeina Krev templářů a také knihu, kterou jsem přečetla hned ve vlaku, knihu Přežít s vlky od Mishy Defonsecaové.
Kniha mě svým příběhem zaujala a rozhodla jsem se, že vám ji představím.

Svobodný v Zemi strachu - Protože jsi můj syn

15. května 2013 v 21:29 | ChristinaD |  Svobodný v Zemi strachu
Ahoj!
A že jsem vás dostala, co? Že jste si mysleli, že už tuhle povídku v životě psát nebudu? Že jste přestali doufat, viďte? Ale já slibovala, že se k ní vrátím! Já slibovala, já splnila! A já budu plnit dál a dál, protože prostě psát budu!
Za toto děkuji BJ, protože když jsem začala číst její práci Fantom Opery, nejznámější ze zapomenutých románů, uvědomila jsem si, že se k Erikovi prostě vrátit musím a že tohle je perfektní povídka (samozřejmě nic moc, ale pro mě je a bude perfektní), která si zaslouží jednoho krásného dne dopsat, takže jsem se musela dokopat k tomu, abych psala dál. A jsem tu a po dlouhé době s již dvanáctou kapitolou!
Pamětníci si možná vzpomenou, že Jack, Sussanin otec, našel Erika u vchodu do kostela. Chlapec přišel o svoji masku, Jack k němu však necítil odpor a přinesl ho zpět domů. Jeho žena slíbila, že Erikovi udělá čaj a ušije mu novou masku. Jak to bude dál?

Stories - rozcestník

15. května 2013 v 21:01 | ChristinaD
Ahoj,
dospěla jsem k názoru, že abych shrnula všechny aktivní povídky pod jeden odkaz, musím vytvořit rozcestník.

A tady je:


- povídka fantomovská, pojednávající o Erikovi. Příběh známý, však nově pojatý.
Stav: rozepsaná

----------------------------------------------------------------

- povídka inspirována Bídníky, povídka hlavně o Éponine Thenardier
Stav: dokončená

----------------------------------------------------------------

- povídka inspirována The Walking Dead, protože poslední dobou jsem velkým fanouškem tohoto příběhu, povídka je vyprávěna z pohledu Daryla Dixona
Stav: rozepsaná

----------------------------------------------------------------

- příběh slavného seriálu (Ztraceni) přepsán do literární podoby, ve které se nikdy neobjevil. Povídka vyprávěna er-formou. Setkáváme se zde s většinou hlavních postav
Stav: rozepsaná

----------------------------------------------------------------

- povídka o Ztracených zaměřena na dobu dávno před ztroskotáním u Shannon a Boona.
Stav: rozepsaná

----------------------------------------------------------------

- povídka o mé minulosti, o mé velké lásce k muži, kterého jsem nikdy nepotkala, ale vždy jsem ho milovala víc, než kteréhokoli jiného. Příběh o tom, pro něž bych položila život. Příběh o tom, který sliboval, ale nikdy neplnil. Sliboval, že přijede. Sliboval, že se vezmeme. Ale dokud nebude mrtev (pokud již ovšem není), nikdy nepřestanu věřit, že se jednoho dne přeci jen objeví ve dveřích.
Stav: rozepsaná

Red and black - skladba z Les Mis

14. května 2013 v 21:55 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahoj,
rozhodla jsem se něco napsat ke skladbě Red And Black, která zazněla ve filmovém zpracování Bídníků, ale kecala bych, kdybych řekla, že nebyla zpívána i na divadelní scéně. Vím jen, že podle všeho byla jedna skladba ve filmu, která prý vůbec nebyla na divadle, ale já už si moc skladby z muzikálu v divadle nepamatuji, takže si nejsem jistá.

Samozřejmě, kdyby někdo věděl, tj. měl lepší informace než já nebo si pamatoval víc než já, tak mi rozhodně dejte vědět, já se ráda rozpomenu a přiučím se...

Eponinina smrt

14. května 2013 v 20:51 | ChristinaD |  Povídky a jiná tvorba
Ahoj,
přináším vám kraťoučký přepis smrti mé milované Éponine. Silná inspirace (zranění, místo, myšlenky) je v knižní verzi Bídníků (byť zkrácené pod názvem Ubožáci, ale celé Bídníky rovněž plánuji), které jsem včera dočetla...
Snad se bude líbit.


Kéž by jednou o mne stál! - 7. kapitola

14. května 2013 v 7:02 | ChristinaD |  Kéž by jednou o mne stál
Ahoj,
konečně jsem tu s již sedmou kapitolou povídky Kéž by jednou o mne stál! a doufám, že se vám bude alespoň trochu líbit. Chytřejší čtenáře minulé kapitoly jistě napadlo, že Éponine bude žádat Cosette o pomoc. O jakou pomoc?
To si musíte přečíst kapitolu sedmou...


Článek spíše informativní, než jiný

13. května 2013 v 16:03 | ChristinaD |  Jiné kecy
Ahoj,
zaprvé chci říct, abyste si nemysleli, že jsem na vás nebo na blog zapomněla! :) Jen teď trochu nemám nápady na nějaké pořádné články, ale to neznamená, že bych na vás kašlala... :)
Chvíli mi bude trvat, než se dokopu k další kapitole Kéž by jednou o mne stál, ale nevzdávejte to se mnou, protože já se opravdu snažím! :) Navíc by (snad) brzy měl být nový vzhled blogu, to mi určitě také dodá inspiraci a určitě přidám nějaký pěkný článek. :)
Zatím vám sem přihazuji několik fotek Samanthy Barks z tohoto roku.
Pac a pusu! :)


... ... ...
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
...

Kéž by jednou o mne stál! - 6. kapitola

7. května 2013 v 7:12 | ChristinaD |  Kéž by jednou o mne stál
Ahoj,
kdo z vás si ještě pamatuje, že tenhle obrázek znamená vzpomínkovou kapitolu? :) Tohle ale bude poněkud netradiční vzpomínka... je z následujícího rána po hře s panenkou.
A je to jen sen, nebo to něco znamená? Může Eponine Cosette věřit?



Velké divadlo J. K. Tyla pro BJ

6. května 2013 v 22:19 | ChristinaD |  Jiné kecy
Ahoj,
slíbila jsem BJ, že vyfotím naše krásné divadlo a slib jsem samozřejmě dodržela. Nejhezčí fotku dávám sem do článku, na zbytek se podívejte do galerie.


Pokus o druhou recenzi na Les Miserables (2. část)

6. května 2013 v 7:01 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahoj,
včera tu byla první část recenze, ve které jsme si dílo "krátce" představili a popsali. V této části plánuji recenzi dokončit, ale mám málo času a nerada nechávám rozepsané články, proto nic neslibuji...

Podívejme se tedy na postavy. Bídníci jsou velký příběh s velkou spoustou postav. Mezi ty nejdůležitější patří samozřejmě...

... Jean Valjean
Valjeanovu úlohu v příběhu jsme poznali již v předchozí části. Dnes se na něj zaměříme z pohledu filmu. Jeana Valjeana ztvárnil známý herec Hugh Jackman. Po herecké stránce byl perfektní (dle mého názoru i po stránce pěvecké, protože, berte to logicky: musí být aspoň trochu dobrý, aby ho obsadili, musí přeci být konkurzy...) a já ani nedýchala při některých scénách s ním. Počítám i scénu Who Am I, kdy jsem, ovlivněna vzrušením očekávání, zatínala pěsti.
Proti Jeanu Valjeanu nemám snad žádnou výtku. Je starostlivý, statečný, milující a schopný odpustit. To jsou asi nejlepší lidské vlastnosti vůbec.

policejní inspektor Javert
Javerta ztvárnil Russell Crowe, u kterého, jak ho mám ráda, bohužel musím dát za pravdu: jeho zpěv působí... nudně. Na druhou stranu má u mne bod navíc - umí nádherně vyslovit své jméno! :D Je pravda, že když se chystal spáchat sebevraždu, měla jsem sto chutí jít tam a chytit ho. Russell Crowe je opravdu vzhledově sympatický a hodně mne zaujal. Co se týče postavy Javerta, nutno říci, že ho nemám ráda jen kvůli Russellovi, mám ráda Javerta jako charakter, bohužel jsem musela hodně dlouho přemýšlet, abych zjistila, co mám na jeho tvrdé a ledové povaze vlastně tak ráda.
Došla jsem k jednoduché odpovědi: Mám ho ráda, protože na konci dokázal přiznat, že se Jean Valjean změnil. Mám ho ráda, protože pochyboval o něčem, co zatvrzele odmítal přijmout po celých deset let. A na konci jen kývnul hlavou.

Cosette
Amanda Seyfried. Tak Amandou opravdu nic zkazit nemohli, protože ta je jako stvořená pro herectví a hudbu. To jsme mohli vidět již tehdy v Mamma Mia! a myslím, že jí to zůstane už navždy. Bohužel, je už moc "profláklá" a proto k ní přestávám ztrácet své případné sympatie. Nemůže za to ona - jen se mi mnohem více zamlouvali herci, které jsem do té doby viděla jen párkrát (Hugh Jackman, Eddie Redmayne) nebo které jsem neviděla vůbec (Russell Crowe, Samantha Barks).
Jinak se mi Cosette líbila díky své nevinnosti - a když byla dítě, dost jsem jí litovala, ale to asi každý.

Marius
byl s tváří Eddieho Redmayna nádherný. I hlas se mi opravdu líbil, ale rozhodně jsem se nezamilovala. Za to už ale nemůže Eddie, za to může má láska (ano, doslova láska) k Éponine, té nešťastné duši, která je do Maria zamilovaná.
Marius je statečný student, který se spolu s ostatními Přáteli Abecedy (psala jsem o nich?) rozhodl uspořádat revoluci. Zamilovaný do Cosette, snaží se zoufale ji najít a požádá o pomoc i Éponine - aniž by o její lásce k němu věděl.
Chová se k ní někdy velice sobecky a proto ho nemám ráda. Jinak mi ale nevadí.

Enjolras
byl ztvárněn Aaronem Tveitem, který se narodil 21. října roku 1983. Enjolrase ztvárnil perfektně. Nebyl příliš tvrdý a nevyskakoval si, ale i tak dokázal říct svůj názor a Přátelé Abecedy ho dokázali poslechnout.
Více méně byl mírumilovný, chytnul se jen jednou, a to s Mariem. Blížila se revoluce, ale Marius byl jako v snách a náhle ho celý boj vůbec, ale vůbec nezajímal. Jediné, co měl v hlavě, byla Cosette.
"Pro bohatého chlapce je to nejspíše jen hra, ale uvědomujete si cenu, kterou zaplatíme my?"

Éponine
byla představena divákům v podobě Samanthy Barks, což je krásný andílek s nádherným hlasem. Éponine nehraje poprvé a zkušenosti má a je to opravdu poznat. Znáte takový ten pocit, kdy jste zamilovaní do herců? Většinou jsou to muži, ale když je někdo bisexuál, bývají to i ženy.
Éponine mne zaujala už na divadle, kdy její skladba Samotářka byla jediná, o které jsem věděla, že už jsem ji určitě někdy slyšela. Její smrt jsem oplakala a ve filmu, kdy jsem viděla krásnou Samanthu, bych byla schopna umřít za ní. Mám ji tak ráda, protože s ní mám spoustu věcí společných (to už jsem ale popsala v jiném článku). Mohly bychom být jako sestry.

Fantine
Jedna z nejdůležitějších postav příběhu, protože bez ní by nebyla Cosette. Fantine je totiž její matka. Hrála ji Anne Hathaway a hrála ji perfektně. Skvěle zpívala a skvěle hrála. Její hlavní skladbu I Dreamed a Dream se rozhodla zazpívat poněkud jinak. Ne tak suše, ale tak, aby podala celý svůj životní příběh - a sama to později herečka v jednom z rozhovorů řekla.
Fantine jsem kupodivu vůbec nevnímala jako princeznu Miu, ale opravdu jako Fantine, což je úchvatné.

Pokus o druhou recenzi na Les Miserables (1. část)

5. května 2013 v 22:08 | ChristinaD |  Co si myslím o...
Ahoj,
já vím, že jsem již o Bídnících psala, jenže když jsem si to znovu pročetla, začalo mi docházet, že jsem o nich vlastně téměř nic nenapsala - krom toho, že jsem vychvalovala Javerta (ano, pořád je můj oblíbenec a plánuji také v tomto článku vysvětlit, proč). Samozřejmě, že se v tomto článku zmíním o postavách a o oblíbených řeknu, proč je mám ráda. Myslím si, že nějakou zvlášť neoblíbenou postavu nemám, krom toho, že mi Marius moc nesedl (ale to už je zaujatost kvůli Éponine), takže nenávist k postavám nějak nepociťuji.
Na co se ale zaměřím jako první, je samozřejmě příběh. Jak všichni dobře ví, film Bídníci nevznikl jen tak sám od sebe. Je inspirován muzikálem, který byl sice před několika lety v Brně zcela nově nastudován, ale příběh zůstal zachován. Muzikál zase vznikl v Paříži podle předlohy slavného románu Les Misérables od spisovatele Victora Huga, který mimo jiné napsal také Chrám Matky Boží v Paříži, který se stal rovněž předlohou mnoha zpracování, filmových i divadelních, a také pohádky z dílny Walta Disney. Ale zpět k Bídníkům.

Příběh Bídníků pojednává o bývalém galejníkovi Jeanu Valjeanu, který byl odsouzen na devatenáct let k nuceným pracím na galejích, protože ukradl bochník chleba pro hladovějící dítě své sestry. když je Jean Valjean propuštěn, je sledován policejním inspektorem Javertem, který na základě svých dlouholetých zkušeností tvrdí, že lidé jako Valjean se nikdy nezmění a že "zločinec zůstane zločincem". Jean Valjean se ve městečku s názvem Digne vypracuje díky své dobrotě až na starostu města. Jméno Jean Valjean už nepoužívá a nechává si říkat pan Madelaine. Později se setkává se ženou jménem Fantine, která pracovala v továrně, ale byla vyhozena, protože má nemanželské dítě, dcerušku, kterou mají v pěstounské péči rodina Thenardierových, kteří vlastní krčmu v Montfermeil, která nese název U Seržanta z Waterloo. Důvod tohoto názvu vysvětlím až jindy, ale většina ho stejně asi ví.
Cosette žije u Thenardierových v hrozných podmínkách, rodina si z ní udělala služku a zatímco na Cosette jen křičí a nutí ji chodit do lesa pro vodu klidně i uprostřed noci, třebaže se Cosette doslova třese strachy, jejich vlastní dcera, Éponine, která je přibližně stejně stará jako Cosette, si vzhledem k podmínkám žije téměř v přepychu. Vidíme zde tedy velký rozdíl přístupu pana a paní Thenardierových k oběma dětem, z nichž jedno děvče je nevlastní a druhé vlastní dcera.
Když je Cosettce osm let, v Digne umírá Fantine na tuberkulózu a Valjean slíbí, že se o Cosette postará, takže jede do Montfermeil a Cosette od Thenardierových doslova koupí.

Kéž by jednou o mne stál! - 5. kapitola

3. května 2013 v 7:56 | ChristinaD |  Kéž by jednou o mne stál
Ahoj,
je zvláštní, jak se v jedné kapitole setkají dvě postavy a mně téměř okamžitě dojde, jak skvěle by se k sobě hodili, i když jsem to původně vůbec neplánovala!
Vždy jsem si říkala, jak je podivné, že postavy v mém příběhu si žijí vlastní příběhy nezávisle na mne - a co je na tom nejhorší - nejčastěji se mi to stává u fanfiction. To samé bylo u příběhu Angel Of My Heart, který byl o Upířích denících. Vše skončilo úplně jinak. A když měla povídka skončit milostnou scénou, vlastně skončila smrtí muže, který byl tak zlomen nešťastnou láskou a ztrátou bratra, že si nechal dobrovolně vrazít kolík do srdce.

Michal Skořepa

1. května 2013 v 0:24 | ChristinaD |  Jiné kecy
Ahoj,
muzikálofilové jistě ví, že v divadle Goya Music Hall v Praze hrál Enjolrase mimo jiné také Michal Skořepa, kterého někteří znají jako výherce pěvecké show Superstar.
Michal pochází z rodiny operních pěvců a oba jeho rodiče působili ve sboru Národního divadla v Praze, matka později ve stejném divadle jako sólistka, otec získal sólistické angažmá v Komorní Opeře. Protože Michalův dědeček byl filharmonistický houslista a babička byla zpěvačka, měl Michal k hudbě opravdu blízko a rodina ho k ní vedla též. Protože byl otec nejen zpěvák, ale i malíř, zdělil Michal i vlohy k tomuto druhu umění. když si ale po dokončení ZŠ měl vybrat své další studium, vyhrála u něj Konzervatoř.
Jako student oboru klavír získal znalosti z hudebních stylů jako jsou klasika a jazz. Klasická hudba ho, zdá se, zajímá i dnes, protože na jeho YouTube kanále zveřejnil relativně nedávno (3. srpna 2011) jednu ze svých vlastních klasických skladeb...