Světlo Vánoc - soutěžní povídka

6. prosince 2013 v 18:10 | ChristinaD |  Povídky a jiná tvorba
Vánoční povídka do soutěže na Blog.cz, protože ani já nechci zůstat v tomhle krásném čase pozadu. Miluji Vánoce, miluji tu atmosféru a říkala jsem si, že bych byla hloupá, kdybych nezkusila napsat žádnou povídku na vánoční téma. Přiznám se, že tak nějak přemýšlím "za pochodu", co se téhle povídky týče, a i když už píši tento perex, ještě nemám žádnou představu, jak povídka začne. Každopádně, perexy mají být krátké, tak bych ho už měla ukončit a vrhnout se pomalu a jistě na přemýšlení… :) Veselé Vánoce!


Světlo svící, zapálených za okny domů, osvětlovalo zasněžené chodníky. Sněhové vločky dopadaly na zem něžně a tiše, tlumily i dopady kočičích tlapek, když černý kocour proběhl uličkou do pootevřených dveří jednoho z domů, odkud se, stejně jako z těch ostatních, ozývalo dětské štěbetání, dětských smích.

Pozoroval tu zář z oken, sedíce pod jedním z nich. Jak moc byl tenhle vánoční čas krásný, jak moc byly ulice provoněné skořicí a pomerančem, tak mu tohle roční období vadilo. Vadil mu pohled na rozzářená očka malých dětí, těch dětí, které čas od času vyhlédly z oken ven, aby užasle pozorovaly sníh. Občas i vyběhly ze dveří, poskakovaly v chumelenici a chytaly do dlaní vločky, ale když přestávaly v chladnoucích dlaních tát, schovávaly se děti opět domů, aby se ohřály u krbu, aby zahnali chlad. Ven se opět dívaly jen přes okna, na kterých mráz kreslil svá umělecká díla, a pozorovaly přes ty mrazivé ornamenty oblohu, na kterých nebyla přes všechen ten sníh vidět ani jedna hvězda, aby nepřehlédly v nadcházejícím večeru Ježíška, který přiletí k nim.

Ale Ježíšek, toho děti tak snadno neoblafnou! Moc dobře ví, že děti na něj čekají a on trpělivě vyčkává, než budou maminkami a tatínky zavolány k štědrovečerní večeři, aby mohl přijít a každému chlapci i děvčátku dát pod stromeček jejich dárky, spoustu autíček a panenek, po kterých tolik toužili a ze kterých budou mít takovou radost. Ne, ještě žádné z těch dětí Ježíška nevidělo, i když o něm tolikrát mluvily a nadšeně ukazovaly na každý pohyb na obloze, když každou druhou vločku označovaly za toho, koho si přály spatřit.

Nerozuměl a snad ani nechtěl porozumět tomu štěstí, které se zrcadlilo v očích každého toho drobečka. Žádné z dětí se na něj ani dnes nepodívalo, míjeli ho, jako by patřil k městu. Snad tomu tak opravdu bylo, vždyť tu byl rok co rok, den co den, na nikoho nepromluvil a jen se občas pohnul, někdy, aby si promnul prokřehlé, promrzlé ruce, někdy aby váhavě zvedl oči ke kolemjdoucím a jen pohledem prosil o drobný peníz či o něco malého k snědku. Neodvážil se je oslovit, snad aby je neurazil, nevyděsil či neznechutil. Splynul s městem, tak jak jej dospělí i děti znali.

Nikdo si ho nevšímal, jen malý Petr, co každý rok o Štědrý den chodil od domu k domu s košíkem vánočních svíček, aby rozdával plamen lásky do každého z nich. Ten na žebráka vždy pohlížel s jakýmsi smutkem v očích, s tak velkou lítostí, která v srdci muže způsobovala bolest. Bolest, která ho vždy přinutila odvrátit zrak od dítěte a hledět si zas svého.

Prošel kolem něj i dnešního večera, obdařil ho stejně smutným pohledem jako pokaždé a on stejně sklopil zrak, stejně jako pokaždé. Chlapec šel dál, klepal u každých dveří a dával lidem vánoční svíčky. Když mladá usměvavá žena se svíčkou v ruce zavřela dveře, Petr chtěl jít dál, do dalších ulic, ale zarazil se a pohlédl znovu na žebráka, chvějícího se zimou. Posvítil si jeho směrem zapálenou svíčkou, kterou držel v druhé ruce a díky které se ani v té největší tmě v ulicích neztratí a ještě chvíli váhal. Přišel k němu blíž, věděl však, že žebrák si ho už nevšímá. Sehnul se a podal svíčku muži, kterého blízká záře ohně přinutila vzhlédnout.

Díval se na chlapce s údivem, když si svíčku přebíral, ale ten se jen pousmál a odcházel dál do ulic, aby rozdával lásku každé lidské duši v tomhle městě. Protože i ta nejbídnější a nejosamocenější duše na světě potřebuje lásku. Alespoň v malém plamínku svíčky, kterou mu může chlapec dát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 13. prosince 2013 v 20:53 | Reagovat

Moc hezká práce. velmi se mi líbí tvůj styl psaní.

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 21:07 | Reagovat

Krásná povídka. Dojala jsi mě a je pravda, že tvůj styl psaní i slovní zásoba je ohromná. Myslím, že máš obrovskou šanci vyhrát. Tvá povídka technicky vzato nemá děj a o to je kouzelnější. Smekám před tebou, vážně!

3 Snapeova Snapeova | Web | 18. prosince 2013 v 22:16 | Reagovat

Je to moc hezky napsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama